„Boj za spravedlivější Evropu nekončí!“ Jak se mladí Francouzi podílejí na politice

Univerzita v Nanterre vznikla jako odkaz května 68, je známá svojí otevřeností. Při rozhovorech se studenty zjišťujeme, že ve svých preferencích mají jasno – rasismus Marine Le Penové nesnesou. Hned u východu z metra narážíme na skupinku lidí rozdávající marxistické noviny L’Internationaliste. „Tradiční politika je přežitek, měli bychom se sdružovat v komunitách a budovat alternativní svět,“ oznamují nám, když se zeptáme, jestli půjdou v neděli k volbám.

Míjíme studentský dům, v němž sídlí mládežnické politické organizace, spolky a odbory, a vydáváme se vstříc smějící se skupince, která obědvá na trávě. Laurent, Felix, Kevin, Caroline a Marie jsou ve druhém ročníku psychologie. Volí Macrona, i když v prvním kole dali přednost někomu jinému. „Volil jsem Mélenchona, já Hamona, hele, já Poutoua,“ překřikují se. Teď pokládají za důležité, aby se prezidentkou nestala Le Penová. K Macronovi mají výhrady, nezabývá se ekologií, kterou pokládají za stěžejní, ale i tak ho budou volit. Na otázku, jestli se aktivně zapojovali do kampaně některého z kandidátů, odpovídá nejvýřečnější Felix. Prý je proti politice, nevidí v ní smysl. Loučí se s námi refrénem písně, již věnuje Marine Le Penové. „Protože ta dáma má takové árijské způsoby… Marine…“

Čtěte také

Nedaleko od stanice metra Jaurès se setkáváme s třicetiletou Rosalie, která absolvovala studia evropské integrace a šestým rokem je zapojená v Mladých zelených. Loni odešla z práce – stala se hlavní koordinátorkou kampaně zeleného kandidáta na prezidenta Yannicka Jadota. Ten posléze odstoupil ve prospěch socialisty Benoîta Hamona a Rosalie se tak stala členkou jeho volebního týmu. „Nikdo z mé rodiny se politicky neaangažuje, opravdu nikdo. Ale když mi bylo dvacet čtyři, tak se v mém životě odehrálo pár událostí, díky kterým jsem si uvědomila, že bych se ráda ve volném čase věnovala něčemu smysluplnému – politice.“ Zelené si vybrala, protože je pro ni důležitá ekologie. První zkušenosti sbírala na fakultě, kde se v roce 2012 společně s ostatními Mladými zelenými podílela na prezidentské kampani, následně několik let působila jako předsedkyně této organizace a za měsíc bude ve své rodné Bretani kandidovat ve sněmovních volbách.

Francie - volby|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

Na odchodu z kampusu potkáváme skupinu dobrovolníků, kteří rozdávají letáky na Macronovu podporu. Hnutí En Marche považují za obrovskou šanci pro celou Francii. Dvacetiletý Thomas, který v Nanterre studuje právo a ekonomii, je koordinátorem mládežnické organizace Macronova hnutí. Zapojil se před rokem a je to jeho první skutečné politické angažmá, dřív sympatizoval se socialisty, ovšem štvalo ho, že se pořád „jen dohadovali“. „Macrona sleduji od té doby, co byl ministrem. Jeho zákon ‚Macron‘ se mi velmi líbil.“ Thomas doufá, že bude v neděli u Louvreu slavit vítězství muže, jehož podpoře věnoval v posledním roce většinu volného času.

Chtěli jsme se sejít také s někým z mládežnické organizace Národní fronty, která si říká „Les Jeunes avec Marine“, bohužel se nám podařilo se spojit jen po telefonu. Dovolali jsme se celostátnímu předsedovi organizace Julienovi, který absolvoval filozofii na pařížské Sorbonně a momentálně pracuje pro Národní frontu. Pochází z předměstí francouzské metropole, kde dle svých slov zažil věci, které ho motivovaly k politickému angažmá. „Pocházím z nepolitického prostředí, ale když jsem vyrůstal, tak jsem poznal problémy s imigrací, násilí v ulicích a kriminalitu, tak jsem si řekl, že s tím chci něco udělat. Na univerzitě jsem se přidal k ostatním příznivcům Marine Le Penové, protože je potřeba vrátit Francii a jejímu lidu znovu důležitost, kterou jsme vždy měli.“

Zákon Macron je komplexní návrh sady opatření, která by měla vést k nárůstu pracovních míst a udržení rovnosti šancí na pracovním trhu. Francouzským parlamentem prošel v srpnu roku 2015. Některým obchodním řetězcům umožňuje otvírat několik nedělí v roce, podmínky nákladních autodopravců zpřísnil tak, aby všichni řidiči pobírali na území Francie mzdu odvislou od minimální francouzské, nikoliv zahraniční mzdy. Soukromým dopravcům umožnil zřizovat vlakové a autobusové linky na delší zahraniční trasy.

Mladí lidé a studenti jsou do struktur Národní fronty systematicky začleňováni a přímo se podílejí nejen na kampaních, ale i na vytváření volebních programů. V Paříži jsou jich zhruba čtyři stovky a v celé Francii přes pětadvacet tisíc. Francouzský lid, jehož součástí jsou podle Juliena všichni, kdo mají francouzské občanství, respektují pravidla a chtějí se podílet na budování silné Francie, by měl znovu získat svoji suverenitu. Julien je přesvědčen, že nová prezidentka „Marine“ se o to postará.

Poslední setkání se koná v kavárně nedaleko Centre Pompidou. Bavíme se s třemi studenty pařížské Sciences Po. Clemént, Kasandra a Kevin studují mezinárodní vztahy a zapojovali se v kampani kandidáta hnutí Nepoddajná Francie (La France Insoumise) Jeana-Luca Mélenchona. Všechny zajímají otázky sociálních práv, ekologie, demokracie a suverénního postavení všech lidských bytostí. Jsou plní zážitků z proběhlé kampaně, zároveň bylo z jejich projevu zřejmé zklamání, úspěchu v podobě postupu do druhého kola byli totiž velmi blízko, Mélenchon získal 19,6 procenta a skončil těsně čtvrtý. Uvědomují si, že jejich boj za spravedlivější Francii, Evropu a svět „nekončí, velmi intenzivně pracují na kampani před sněmovními volbami“.

Mélenchonovo hnutí sdružuje okolo půl milionu lidí, kteří se registrují přes internet a scházejí se v místních organizacích nebo na univerzitách a středních školách, diskutují a podílejí na tvorbě programu. „Podařilo se nám vrátit lidem naději. Vezmi si, že 30 % mladých, ale také 30 % nezaměstnaných volilo právě nás, teda Jeana-Luca, on u obou těchto skupin vyhrál.“ V jejich promluvách se mnohokrát opakuje spojení „francouzský lid“. Když se zeptáme, koho tím chápou, tak nás Clément opraví. „Mluvíme spíš o lidu Francie, pro nás totiž nerozhoduje občanský průkaz, lidem chápeme všechny, kdo ve Francii žijí.“ Na závěr se shodují, že dění ve Francii nesmí být odtržené od mezinárodního a evropského dění. Doufají, že se jimi budou další země inspirovat.