Bonus: Když samorost káže

3. únor 2011
02235304.jpeg

Před nedávnem jsme vám na Radiu Wave nabídli pochvalnou recenzi na obecně dobře přijatou desku Konec civilizace od rappera Bonuse. O poznání kritičtější pohled na Bonusovu tvorbu teď přináší následující recenze hudebního publicisty Jiřího Špičáka.

Pražský rapper Bonus přichází jako náplast pro ty hudební fanoušky, kteří se dosud nestačili smířit s tím, že hip hop už dávno není platformou angažovaných vyjádření a ve většině případů sklouzl do čistě komerčních pater. Bonus, kterého hudební veřejnost poznala jako zpěváka Bourka z kapely Ememvoodoopöká, má ty nejlepší předpoklady stát se jedničkou v českém rapu s názorem - je o něm známo, že je zapřísáhlým vegetariánem, propagátorem DIY přístupu, člověkem, který svoje životní pohodlí obětoval neustálému boji proti konzumu a povrchnosti v kultuře.

Žánrový veletoč, který před časem provedl směrem k hiphopu a rapu, byl poměrně sympatický - dvě EP, která předcházela jeho debutové desce Konec civilizace, fungovala jako poměrně svěží zásah do vod české hudební alternativy. Nikomu ani moc nevadilo, že Bonus nedisponuje zrovna smrtící flow a že ráčkuje - tohle neumětelství se spíš stalo jeho poznávací značkou a něčím, díky čemu si jej lidé snadno zapamatují. Rapující punker, člověk odhazující kytaru a drápající se po mikrofonu, samozvaný mluvčí scény byl mediální obraz, který lákal.

02235273.jpeg

Problém nastal až v momentu, kdy se z bočního projektu starého pankáče stal jeho hlavní hudební cíl, kdy se do hiphopového sousta zakousl až příliš náruživě a opustil jej tím pádem nadhled a soudnost. Jeho aktuální deska Konec civilizace je tak spíše koncem jednoho roztomilého žánrového úkroku a začátkem procesu, na jehož konci spíše než kdokoliv jiný stojí mravokárce, učitel národů a člověk, který drží klíč ke světové pravdě - nebo je o tom alespoň přesvědčen. Základním rysem Konce civilizace je totiž právě absolutní přesvědčenost o pravdivosti vlastního názoru - na desce snad není jediná skladba, která by nerýsovala linii mezi „my" a „oni" a ploše nepřesvědčovala posluchače o existenci jediné, černobílé pravdy.

Tematicky se album točí v poměrně útlém kruhu - ovládl nás establishment, naším jediným cílem je vydělávat peníze, nevidíme, jak se prohnilý svět řítí do záhuby. Co by působilo pochopitelně u patnáctiletého pankáče, je ale u rapujícího třicátníka spíš směšné. „Trávíme moc času online, internet nám škodí," varuje Bonus ve skladbě Ztrácím čas a načrtává tak polohu, ve které se pohybuje celá deska. Je to poloha banálních pravd, jež by snesly hostování ve zpívánkách Svěráka a Uhlíře, které ale na albu protřelého barda alternativní hudby působí neskutečně naivně. Bonus, tentokrát vztyčující varovný prst směrem k vládnoucí třídě, se nebojí přivolat na pomoc ani tak vyčpělou poučku, jakou je fráze „Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali" (skladba Squatteři, feťáci, anarchisti).

Změnu tedy doporučuje začít spíš u každého jednoho z nás. Neopomene pohanět ty, kteří jedí maso, a ve skladbě Party společně s hostujícím slovenský raperem Lyrikem zvelebí vegetariánství. Jindy zase nabádá ke zdravému životnímu stylu a svěřuje se, že „kde to jde, tam chodím radši pěšky, je to víc zdravý a míň nebezpečný".

02248874.jpeg

Ze své kanceláře na vrcholu pyramidy české alternativní hudby si Bonus všímá i toho, na jaké scestí se vydaly české děti („před barákem vídám děcka s herákem"). Jediný moment, kdy vystupuje ze své krusty člověka bojujícího proti konzumu a establishmentu, pak prosvitne ve chvíli, kdy přiznává, že „jenom můj iPod svítí v podzemí". Je uklidňující vědět, že některým produktům západního světa neodolá ani ten největší samorost.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Konec civilizace podle Bonuse

Na druhou stranu je nutné přiznat, že hudebně jsou některé tracky povedené - hned úvodní (pokud nepočítáme intro) skladba Psychologové je skoro až nakažlivá. Většinou se ale beaty potácejí v průměru. Člověka napadne srovnání s loňskou deskou Prago Union Dezorient Express - ta byla hudebně poměrně nevýrazná, z bezpohlavnosti ji ale svým charismatem a osobností vytahoval skvělý Kato. Na Bonusovi je však slyšet, že rapování není jeho přirozený způsob vyjádření.

Konec civilizace si určitě svoje fanoušky najde, obávám se ale, že to bude pouze v řadách lidí, kteří sdílí Bonusův světonázor. Těm ostatním nezbude než společně se zmíněnou skladbou Psychologové zacitovat: „Slyšel jsem spoustu kravin o tom jak bysem měl žít". My taky, Bonusi.

Další články autora