Bosí nebeští gauneři bombardují Locarno i Svěrákovo strniště

Náklonnost k Tomu Cruisovi v našich řadách je empiricky prokázaný fakt, o čemž svědčí i to, že v noci po vysílání se Vítovi zdálo, kterak potkal Toma v centru Prahy a chtěl si s ním vyfotit selfie (bohužel mu nefungoval telefon). Barry Seal aka Nebeský gauner, jeho nový společný projekt s režisérem Dougem Limanem, nabízí roli, kterou americký Belmondo potřeboval jako sůl. Škoda, že nepřišla v trochu lepším filmu. Cruise svým charismatem táhne dvouhodinovou solidní epizodu Narcos, které ale chybí švih a dramatické ostří seriálu. Spoléhá tak skoro výhradně na 80’s atmosféru a nakažlivě civilní herecký výkon Cruise.

Jako Nebeský gauner se na festival do Locarna snesl Aleš, který zde nejen chodil po horách, ale také po filmech. Dokonce se vydával za člena jedné z porot. Jeho raport byl velice obsažný. Akce s leopardem ve znaku už dávno přesáhla mantinely klasického filmového festivalu a nabízí výrazný přesah k dokufikci, dokumentu a galerijní instalaci. Směs promítaných děl je podivuhodná a rozhodně ne tak zázračně progresivní a vyrovnaná, jak jsme si všichni mysleli.

Ke konci nastává ten krásný moment, kdy Dan svýma dětskýma očima popatří na nový film Jana Svěráka. Toho stále pronásledují daddy issues, takže ačkoli nemá tátu Zdeňka za zády jako scenáristu, alespoň adaptuje jeho povídkové memoáry o dětství na venkově. Trochu prequel Obecné školy, trochu sentimentální drť, skoro vůbec film. Po strništi bos je zřejmě nejhorším, nejrozklíženějším a dramaticky nejimpotentnějším dílem kdysi skvělého filmaře. Dokonce i Vratné láhve získávají prudce na ceně.

A to už musí bejt.