Bourání s Miroslavem Šikem II: Praha dělá stejné chyby jako západní města v 60. letech

„Praha se vyvíjí dvěma protichůdnými způsoby. Asi to platí i pro ostatní východoevropská města. Jeden je rozvoj města ve smyslu amerikanizace, založeném na individuální dopravě a segregaci. Dynamika tržního vývoje vytlačuje chudší lidi z hezkých čtvrtí ve středu, neumožňuje tam přístup mladým lidem. Socialismus to na chvilku zastavil, ale po revoluci ten proces amerikanizace pokračoval,“ říká Miroslav Šik. Na Malé Straně, kde žije, si všímá například mizejících rodin s dětmi, absence normálních obchodů s běžnými cenami a naopak vzniku hotelů místo obytných domů. „Praha dělá stejné chyby jako například Curych v 60. a 70. letech. Hotel nabídne zisk. Doprava Prahu naprosto umrtvuje a dělá ji imobilní, připomíná mi to Godardův film Weekend. Ten ukazuje, jak Pařížané vyjíždějí z Paříže, zablokují se na magistrálách a pobijí se tam,“ říká. Srovnává to například se situací každého pátečního odpoledne na českých dálnicích. V západních městech se podle něj investuje hlavně do veřejné dopravy, nejen do tramvají a autobusů, ale i do vlaků, které v Curychu přijíždějí každých 5 minut. „Lidé tak vlastně cestují mnohem rychleji než autem,“ říká. Nejdále je v tomto ohledu podle něj Stockholm, který plánoval už ve dvacátých letech tunely.

Bourání s Miroslavem Šikem: Architekti a urbanisté mají zabránit útěkům lidí z měst

• Upravit
• Smazat

„Architektura není pro fotku ani pro manifest, ale je pro život,“ říká vysokoškolský profesor a architekt Miroslav Šik, který strávil velkou část života ve Švýcarsku. Město pro něj znamená hlavně bydlení a architekti s urbanisty by podle něj měli právě nad bydlením nejvíce přemýšlet. O tom, jak se mění město a co je potřeba dělat, aby lidé z města neutíkali, mluvil s Adamem Gebrianem v pořadu Bourání.

Druhý směr rozvoje Prahy je, jak to Šik nazývá, postmodernizace města. „První aspekt je fun city. Praha už není město práce ani dopravy, ale začíná být městem zábavy a volného času. Za pár let dosáhneme třeba pracovní doby 35 hodin týdně a s příchodem turismu bude ten koncept fun city mnohem rozšířenější. Je to úplně nové chápání města. Pražané řeší běžné denní záležitosti jako hledání bydlení a práce, postupem času se k tomu ale přidá potřeba nekonečné zábavy,“ vysvětluje architekt. „Druhý aspekt je město jako design. Design city. Dnes se dostáváme na úroveň, kdy vyšší střední vrstvy mohou následovat a bydlet podle svého životního stylu. Mění bydlení podle toho, jak se například rozšiřuje jejich rodina a tak dále. Moji spolužáci žijí od narození v jednom bytě,“ říká Šik. „A to je gentrifikace. Nevytlačují nás nejbohatší vrstvy, ale mladí lidé, kteří touží neustále měnit životní styl,“ myslí si.

„Chybí tady reformní vrstva. Bohatší obyvatele nezajímá, jak se žije chudším lidem, ti chudí lidé si zase neustále ukazují na ‚ty nahoře‘ a s takovou duální společností chceme řešit problémy města? Chce to vrstvu, která by mezi těmito nůžkami fungovala jako prostředník,“ myslí si Miroslav Šik o tom, jak se s problémy gentrifikace a amerikanizace podle něj vyrovná Praha. „Bez státní pomoci a bez regulace si to skutečně nejsem schopný představit,“ dodává.