Bourání s Petrem Suske: Ve fasádě mého ekologického domu ze slámy žijí ptáci

23. říjen 2017

Ekologické stavění se dostává do mainstreamového povědomí až v posledních letech. Architekt Petr Suske se jím ale zabývá už řadu let. Postavil například domy pokryté slámou, hlínou i rezavou ocelí. Zapadají do svého přirozeného prostředí, přesně tím jsou ekologické. Některé z nich navíc slouží jako obydlí drobným zvířatům.

Jedním z projektů Petra Suskeho je Dům v kožichu u Mladé Boleslavi. Vnější strana jeho stěn je pokrytá slámou, střechu domu tvoří velký igelitový deštník. „Tehdy běžela v televizi nebo v rádiu reklama na výrobce střešních tašek a tam říkali, že střecha nemůže být udělaná z deštníku, ale z tašek, protože by to ulétlo. Po deseti letech je sláma pořád v perfektním stavu, akorát má barvu kubánského doutníku. Za začátku ve slámě sice žily myši, do dvou let ale zkonzumovaly zbytek zrní a už tam nejsou. Dovnitř se dostat nemohly, z druhé strany je stěna zděná. Teď se tam zase nastěhovali ptáčci. Když k tomu domu přijdete a tlesknete, vyletí z něj 60 ptačích rodin a do půl minuty se zase vrátí,“ říká Petr Suske.

Pojem „ekologický“ se dnes podle něj nadužívá. Jako ekologické jsou označovány stavby, které jsou třeba jen o trochu lepší než to, co na místě stálo předtím. Petr Suske se při své práci drží definice ekologie jako vědy o živých organismech a jejich vztahu k životnímu prostředí. „Existuje představa, že ekologická architektura je především o úsporách a použití místních surovin, protože se tak omezí jejich doprava. To ale není to hlavní. Ekologická architektura by měla optimalizovat životní prostředí. Měla by zapadat do kulturních, přírodních a klimatických kontextů a hlavně by měla odpovídat individualitě konzumenta díla,“ říká Suske.

Dalším jeho architektonickým projektem je pražský dům L’Ocelot. Dům stojí na místě bývalého ČKD, Československého strojírenského podniku. Fasáda je z oceli, respektuje tak podle Suskeho historický kontext místa. Ulice, ve které dům stojí, se jmenuje Ocelářská. „Investor si vždycky představoval kočkovitou šelmu ocelota. My jsme mysleli ocel. Tak jsme tam tu kočku alespoň namalovali,“ říká Suske. Velká grafika kočkovité šelmy je do fasády namalovaná bezbarvým lakem, který ocelový materiál chránil před rzí. Když pak okolní nechráněná plocha zrezla, objevil se ocelot. „Pomíjivost je úžasná vlastnost. Lak do pěti let odešel, kočky se pomalu vytratily a je z toho zase rezavý dům,“ říká Suske.

Pražský dům L’Ocelot

Petr Suske pracuje s neobvyklými materiály. Kromě slaměného a ocelového domu postavil například dům z nepálené hlíny. Předsudkům a nedůvěře ze stran klientů ale prý čelit nemusí. „Různé spolky a iniciativy se u nás věnují hliněné nebo slaměné architektuře, ale pořád to berou z technické stránky, je to levné a je to dobrá tepelná izolace. Mě baví materiál použít jako zajímavý a atraktivní produkt, přičemž mu nechám vlastnosti, které jsou hodny citování,“ vysvětluje Suske.

autor: Adam Gebrian
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.