Bratři Coeni v The Ballad of Buster Scruggs servírují přezdobené jednohubky z Divokého západu

23. listopad 2018
Z filmu bratří Coenů The Ballad of Buster Scruggs

Stopy westernového žánru můžeme najít rozeseté po mnoha filmech bratrů Coenů. Dvojice slavných nezávislých amerických filmařů se ale přímo na Divoký západ vydala zatím jen dvakrát. Poprvé to bylo v remaku žánrové klasiky s Johnem Waynem Opravdová kuráž. Podruhé v jejich novince, povídkovém filmu The Ballad of Buster Scruggs, který minulý týden vyšel na Netflixu.

Coeni nám tentokrát nenabízejí ucelený příběh, ale sbírku šesti různě krátkých povídek, spojených do jednoho celovečerního filmu. Scénáře jednotlivých povídek prý vznikaly během posledních dvaceti let. Coeni je psali do šuplíku a teprve postupně je napadlo, že je spojí do celovečerní filmové antologie. Když se The Ballad of Buster Scruggs natáčela, proběhla tiskem i zpráva, že Coeni připravují šestidílný povídkový seriál. To ale prý nikdy nebyl záměr bratrské dvojice. A je to dobře. Jednotlivé povídky totiž daleko lépe vyznívají, když jsou spojené do jednoho filmu.

Z filmu bratří Coenů The Ballad of Buster Scruggs

Na začátku filmu se před námi otevírá stará kniha příběhů z Divokého západu a právě z ní mají jednotlivé povídky pocházet. Coeni nás už od počátku chtějí naladit do lehce nostalgického, melancholického rozjímání nad starými časy, ze kterých se postupem doby stala spíš legenda než historická epocha. The Ballad of Buster Scruggs opravdu není film o reálných Spojených státech devatenáctého století. Spíš je to film o westernu, nebo ještě spíš o Divokém západu, jak nám ho představují filmové a literární fantazie. Hned první povídka je stylizovaný muzikál s country popěvky o uhlazeném psanci, který střílí své oběti na potkání, dokud nenarazí na desperáta s ještě černějším srdcem. Jedna z povídek je inspirovaná příběhy o zlaté horečce od Jacka Londona. Nejlepší (a také nejdelší) ze šestice příběhů vypráví o výpravě osadníků přes divočinu, kde nechybí dáma v nesnázích, protřelý kovboj, který jí nabízí pomocnou ruku, ani útok zabijáckých indiánů.

Některé povídky schválně přehánějí různé stereotypy. Muži jsou drsní a málomluvní, ženy upjaté a bezbranné, Indiáni jsou prostě krvežízniví divoši a nepřátelé padají pod přesnou muškou pistolníků jako mouchy. Coeni ale zároveň v mnoha povídkách soucítí se slabšími postavami a jejich Divoký západ je plný tragického patosu i kruté ironie. Není to ani tak komentář k westernovému žánru a jeho pravidlům, ale spíš láskyplná vzpomínka na romantické představy, ke kterým se dneska už jen málokdo vrací.

Z jistého pohledu je to srdcový projekt bratrů Coenů. Možná až příliš. Film působí, jako by si ho Coeni natočili hlavně sami sobě pro radost a trochu bez ohledu na diváky. Je to film od mistrovských filmařů, kteří se ale občas zapomenou ve vlastních libůstkách. V některých pasážích se trochu příliš opájí vlastní stylizací. Muzikálová revue v první povídce je až samolibě přeplněná křiklavými inscenačními nápady a campovými hereckými výstupy. Jinde nás zase Coeni přes míru utápějí v lyrických záběrech přírodní krajiny doprovázených jímavou hudbou.

Z filmu bratří Coenů The Ballad of Buster Scruggs

Samotné scénáře jednotlivých příběhů jsou totiž většinou jen variacemi na šestákové westernové povídky. Variacemi, které jsou sice precizně a nápaditě zrežírované, ale zároveň nemají velkou šanci zanechat hlubší dojem. Výsledek vyznívá trochu, jako kdyby špičkový šéfkuchař měl za úkol připravit talíř plný jednohubek. Je to svým způsobem opojný zážitek a mimořádně dobře odvedená práce, ale zároveň cítíme spoustu nevyužitého potenciálu. Tvůrci si tentokrát dali příliš snadný úkol, na kterém se sice maximálně vyřádili, ale zároveň bychom od nich určitě očekávali víc.

Více o westernové poetice, zpívánkách z Divokého západu a lenivé bravuře bratrů Coenů si poslechněte v recenzi Antonína Tesaře.