Brno hraje na city, příště v místním ghettu

11. duben 2014

Brno hraje na city je spolek, který ve městě vymýšlí malé hříčky (tiny games), které se dají neplánovaně hrát kdekoliv na ulici, nebo komplikovanější site-specific hry. Hraje se na oblíbených místech, kde lidé chtějí trávit volný čas, i tam, kam se většinou raději nechodí, což je v případě Brna oblast kolem Cejlu. Tam se bude hrát příště.

„Jsme před Domem umění. Napadla by vás nějaká hra, která by byla na míru tomuhle místu?“

„Jasně, úplně jednoduchá hra, která interaguje s okolím, s lidmi, kteří procházejí. V zásadě všechna zadání jsou papírová nebo to jsou nálepky na zem. Tahle hra funguje tak, že jeden člověk si vybere někoho a něco v okolí a pak se na to místo snaží toho druhého dovést, můžou si sami zvolit, jestli tu věc budou popisovat slovně nebo ji napodobovat. Jsou to jen takové hříčky na zabavení, často bývají umístěné třeba na zastávkách nebo v rámci tohohle prostoru, kde se dá trávit čas, ale lidi zároveň často nevědí, jak by ho měli trávit, tohle by mohlo sloužit jako návod na to, jak si to tady užít,“ říká Eva Charvátová, která se vymýšlení her věnuje i v práci, která ji živí. Ptám se, jestli se na jejich hry lidi závazně přihlašují, nebo se spíš náhodně nabalují na dění v ulicích.

03099999.jpeg

„Záleží na hře, když děláme hry, které představují architekturu nebo mají nějaké téma, a potřebujeme na to dopředu připravit materiály, tak chceme, aby se lidi nahlásili dopředu s tím, že máme nějakou kapacitu. Pokud jde ale o tiny games, tak na tom nezáleží, to jsou jen takové momenty překvapení, může si to zahrát kdokoliv, kdo jde kolem,“ odpovídá Eva. Pak vyrážíme na křižovatku ulic Bratislavská a Hvězdová, kousek odsud se bude v červnu konat Ghettofest, pro který holky právě dávají dohromady další hru.

„Vytvoříme síť stanovišť, chceme začínat někde v centru a postupně pomocí příběhu té čtvrti vtáhnout lidi dál a dál do ghetta,“ říká druhá odbornice na gamifikaci Barbara Herucová. „To, že tu děláme hru, má důvod v tom, že sem lidi vůbec nechodí, ta oblast je zanedbaná, ale sama o sobě je hrozně zajímavá. Když se člověk rozhlédne nad úroveň prvního patra, tak je i velmi krásná. Jsou to domy, kde dřív bydleli židé, pak Němci, a to, že vždycky nějaká segregovaná skupina obyvatel na tomhle místě žila a pak ho opustila a místo ní přišla další, se nám zdá zajímavé a chtěli bychom to zdůraznit,“ vysvětluje Eva a říká, že konkrétní úkoly pro hru v ghettu právě vymýšlejí.

„Úkoly se budou podobat tomu, co už bylo v jiných hrách, třeba na starých fotkách nebo s pomocí mapy s vyznačenými budovami se můžou učit něco o místních architektonických prvcích nebo o tom, jak bydlení vypadalo dřív. Cílem je, aby pochopili vývoj těch událostí, začali se na to místo dívat jinýma očima a začali vnímat jeho půvab, genius loci.“

Brno hraje na city se inspirovali konceptem her Jane McGonigal, ta ve své knize Reality Is Broken popisuje stav lidí, kteří utíkají ke hraní her, zatímco v realitě vznikají problémy. Cílem gamifikace je umístit hry do reality, a přitáhnout tak pozornost k ní.

03100001.jpeg

„Je to zajímavé, že lidi chodí městem a vědí o něm málo, berou ulici jen jako tranzitní koridor, který není až tak zajímavý. My si myslíme, že by mohl být, a ta hra může být prostředkem, jak je k tomu zájmu a vztahu k místu přivést. Když člověk má vztah a zájem, tak se víc stará, co se tam staví, co se tam děje, jestli by to tam nemohlo být lepší a tak. To je potom aktivní participace na spoluvytváření města a to je právě to, co se hrami dá podporovat,“ říká Bára a dodává, že gamifikace dává největší smysl jako běžná každodenní věc. Příští hra se bude hrát na festivalu, který je jednou ročně, úkolem gamifikace je ale měnit město postupně a každodenně.

„Kdybychom teďka začali všechno dělat v ghettu, tak to není dobrý nápad, my se snažíme komunikovat s těmi lidmi, kteří tam žijí, chceme tam budovat komunitu, která tam už existuje, než abychom se snažili tam přitáhnout nějakou festivalovou formou davy, abychom jim to teda ukázali a oni pak zase odešli. Jde spíš o ozvláštňování běžného života, dělali jsme třeba v Žabovřeskách hru pro obyvatele Žabovřesk, aby tu čtvrť poznali, protože oni chodí každý den do práce, do školy po ulici a stejně o těch místech, kudy chodí, třeba nic nevědí.“

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka