Brutalismus jako symbol zla? Lásku ke starým domům máme v genech

Nový díl otevírá téma městské architektury, estetiky a toho, jak prostředí formuje naši každodenní zkušenost. Karolína a Pavel rozebírají, proč na nás některé nové budovy působí neosobně, studeně nebo nepříjemně, i když jsou funkční a technicky promyšlené.

Náš vkus a estetické cítění nemusí být jen otázkou trendů nebo individuální preference. Jedno z možných vysvětlení vychází z evoluční psychologie. Lidský mozek si vytváří preference pro prostředí, která signalizují bezpečí, přehlednost a dostatek zdrojů. Právě proto se lidé napříč kulturami často shodují v tom, co vnímají jako příjemné, a co naopak jako nehostinné. Neplatí to jen pro architekturu, ale i pro krajinu nebo zvířata.

Do debaty vstupuje i seriál Foundation, volná adaptace knih Isaaca Asimova, který se natáčel v České Republice. Pracuje s vizuálně silnými světy a představou budoucích měst. Způsob, jakým v něm architektura funguje, napovídá, jak máme jednotlivé prostory číst a jaký pocit v nás mají vyvolat.

Karolína v epizodě říká: „Ale z toho, co mi jako říkáš, mi přijde, že vždycky ty takový ty brutalistní stavby, nebo ty modernější věci využívali spíš k něčemu ne úplně pozitivnímu v tom seriálu.“ Pavel ji doplňuje: „No jasně, vlastně všechno, co bylo nějakým způsobem moderní, souviselo s dystopií.“

Co s člověkem dělá beton, sklo, vysoké stropy nebo ornamenty a staré domy? A proč se někde soustředíme lépe než jinde? Nový díl podcastu Psycho ukazuje, že architektura není jen otázka vkusu, ale i psychiky. Poslechni si epizodu o tom, jak město působí na naši mysl.