Brutální upřímnost poškozuje lidské vztahy, říká psycholog Marek Preiss

Psycholog Marek Preiss
Psycholog Marek Preiss

Náš mozek není počítač a realitu nevnímá vždy dokonale a přesně. Se stejnou nedokonalostí a nepřesností pak vytváří naše vzpomínky, a tak se může stát, že mezi našimi zážitky jsou i věci, které jsme nezažili, ačkoliv jsme přesvědčeni, že ano. Jak se s takovým tématem dá pracovat v terapii? A je cesta pravdy skutečně tou jedinou pravou? O pravdě v kontextu psychoterapie a duševních nemocí mluvil v Diagnóze F doc. Marek Preiss, psycholog Národního ústavu duševního zdraví.

Když se rozhodneme chodit do terapie, je žádoucí, abychom svůj příběh vyprávěli podle pravdy. Když pro nic jiného, tak proto, že to šetří čas náš i terapeutův. Podle Marka Preisse je ale téměř nemožné mluvit vždy pravdu, určitá autocenzura je běžná, nejčastěji proto, že se za některé věci prostě stydíme. Pravda ale může mít i negativní dopady. „Kdyby byli lidé úplně otevření a mluvili by naprostou pravdu, tak by to mělo zřejmě devastující účinek na společnost. Nějaká míra přetvářky a možná i lhaní je potřeba,“ říká psycholog.

Kromě mozku, který nevnímá úplně přesně, nám situaci a vytváření vzpomínek mohou komplikovat i duševní nemoci. „U neurotických poruch jde nejvíce o obrany a další psychologické mechanismy, které ovlivňují to, co vnímáme. U poruch osobnosti, například u histriónské poruchy, může být typická až bájná lhavost. U závažných duševních poruch, jako je třeba schizofrenie, může být změna vnímání ovlivněna například bludy,“ popisuje Marek Preiss okolnosti, které mohou způsobit, že někdo vypráví o svém životě věci, které se reálně nestaly, a může být nevyvratitelně přesvědčen, že právě tohle zažil.

Měl by terapeut svého klienta upozornit na to, že mluví o věcech, které se pravděpodobně ve skutečnosti nestaly? Je možné uměle implantovat nepravé vzpomínky? A proč lžeme někdy i sami sobě? Poslechněte si Diagnózu F s Markem Preissem o pravdě v kontextu psychoterapie a duševních nemocí.

Spustit audio

Související