Byl pro nás vším – Bohem i ďáblem, říká Lucie Strachová o životě v sektě

Odchod ze sekty popisuje Lucie jako obrovský šok. Teprve později si začala uvědomovat, co všechno se v Kutné Hoře skutečně odehrávalo. „Říkala jsem si: ‚V pohodě, asi není co dál řešit, budu si žít svůj život.‘ Ale rychle se ukázalo, že to tak jednoduché nebude. Člověk musí na sobě pracovat, aby takové zkušenosti zpracoval,“ vypráví Lucie. Pomoc našla nejprve v terapii.

Čtěte také

Kutnohorská sekta: Věřili, že tělo léčitele vyzvednou entity z jiného světa

Postupně si začala skládat obraz toho, jak nestálé a manipulativní bylo učení samotného vůdce sekty Richarda Šiffera. Jeho spiritualita se podle ní měnila ze dne na den. „Jednu dobu to byli Elfové, jindy třeba Pandora z Avatara,“ vzpomíná. V učení sekty bylo silně přítomné rozdělení na dobro a zlo. „Richard říkal, že je Bůh i ďábel v jednom – a že záleží na nás, jakého v něm vidíme. Jestli jsme dobrý nebo špatný člověk, podle toho se nám zjeví,“ dodává.

O své rodině mluví jako o „hledačích“. I když její rodiče nebyli věřící, doma měli spoustu knih o seberozvoji a ezoterice. „Jako dítě jsem s tátou vedla debaty o tom, kdo je Bůh – a že Bůh je energie. Je v židli, ve sklenici, v knize… a my se ho máme učit vnímat,“ říká.

Lucie sebe sama popisuje jako člověka, který odjakživa hledal smysl života. „Dnes cítím, že jsem vůči spiritualitě úplně zavřená. Vnímám to jako svou slabou stránku,“ doplňuje.

Do péče Richarda Šiffera vstoupila jako osmiletá. Co ji tehdy trápilo a jak pravidelné „léčení“ působilo na dítě? Přemýšlela o duchovním rozměru těchto setkání – o tom, že se děje něco výjimečného, možná i posvátného? Věřila by v Richarda Šiffera i bez víry v jeho nadpřirozené schopnosti? Poslouchejte Hergot!