Čas je ležatá osmička. Seriál Dark není německou odpovědí na Stranger Things, je lepší
„Rozdíl mezi minulostí, současností a budoucností je jenom iluze,” uvádí pilot prvního německého seriálu pro Netflix citát Alberta Einsteina. Všechno, co se v tomhle napínavém rodinném dramatu s prvky sci-fi odehraje, s ním souvisí. Nudila vás druhá série Stranger Things? Dejte si Dark. Není to roztomilá nostalgie o partě kamarádů bojujících se zlem, jen přesazená do Německa, tenhle seriál má co říct i o německém maloměšťáctví a cestování časem.
„Stranger Things pro dospělé.“ Tahle sexy zkratka je trochu nespravedlivá, pomíjí totiž nejlepší kvality seriálu, kde se sice objevuje motiv zmizelého chlapce, je tu i partička teenagerů, tajemná jaderná elektrárna a komíny trčící nad lesem a trocha osmdesátkové nostalgie, ale už od prvních okamžiků je jasné, že malé německé městečko Winden není americký Hawkins. Vztahy mezi obyvateli tu mají svoji historii a jizvy jsou hluboké, vyvolávají tak větší úzkost než nadpřirozená síla skrývající se v temné jeskyni. Dark společně s úspěchem historické detektivky Babylon Berlin, která poběží taky na Netlfixu, otevírá dveře do nové éry německé televize.
Tajemství z jeskyně
Píše se rok 2019 a mladý Jonas Kahnwald (Louis Hofmann) se vyrovnává se sebevraždou svého otce. Po návratu z psychiatrické léčebny se snaží znovu začlenit do své středoškolské třídy. Jeho máma se zatím z tragédie vzpamatovává po svém, milostnou aférkou s místním policistou – její dětskou láskou. Jonas se nemůže smířit s tím, že otec nenechal vzkaz. Utíká z reality i domova a při noční výpravě se spolužáky uvidí svého otce v lese – nedaleko tajemné jeskyně u jaderné elektrárny. Možná mu halucinace způsobily předepsané prášky na uklidnění. Jisté ovšem je, že se ztratil jeho kamarád Mikkel a nikdo neví kam.
Ve Windenu to není poprvé, kdy došlo za zvláštních okolností ke zmizení – naposledy před třiatřiceti lety a v městečku se vedle Mikkela pohřešuje ještě jiné dítě. A na to dojde k dalším podivným událostem. Kamera těkavě prohledává děsivý dětský pokoj, kde se neznámý muž vyžívá v mučení dětí osmdesátkovou německou televizí a europopem – znepokojivá atmosféra je živená představami o Němcích a Rakušanech a jejich sklepech, kde se vždycky odehrává něco perverzního. V pátrání má před vyšetřovateli náskok další záhadná postava, která nesundává kapuci a není jí vidět do obličeje. Vidíme, jak v novinách přepisuje titulek z „Kde je Mikkel?“ na „Kdy je Mikkel?“.
Je čas lineární?
Autoři Dark – devětatřicetiletý filmař Baran bo Odar a scenáristka Jantje Friese – čerpali při psaní ze svých vzpomínek na dětství. Oba prožili paranoiu po jaderném neštěstí v Černobylu na Ukrajině. „Je to velice německé nebo evropské, Američané takovému pocitu nemohou porozumět,“ vysvětloval Odar pro deník New York Times. „Máma říkala: ‚Nemůžeš si hrát venku, hlavně když prší, mohlo by tě to zabít.‘“ Tvůrci naťukávají citlivé téma – strach z výstavby jaderných elektráren i to, jak se s obřími komplexy dnes Německo vyrovnává. Elektrárna ve Windenu je místem s tajemstvím, ale taky znamená pracovní příležitosti pro velkou část městečka.
Všichni se tu znají, každý ví všechno o všech, osudy čtyř ústředních rodin jsou navzájem propletené a poznamenané tragédiemi z minulosti i současnosti. Dusí se tu závist i křivdy, na povrch vyplouvá sobecká agrese. Klaustrofobií na malém městě i vztahovou drobnokresbou připomíná Dark českou Pustinu, kde je místo jaderné elektrárny ústředním problémem těžební důl. Není tedy jen jednorozměrným thrillerem o boji dobra se zlem, bilancují se tu i dopady industriální doby a rozehrává drama o vyhoření a zprotivení se svému mladému já. Nejvíc se to pere v Ulrichu Nielsenovi (Oliver Masucci), který v mládí sjížděl death metal a odseděl si pár hodin v cele předběžného zadržení, aby se o třiatřicet let později stal sám místním kriminalistou.
Na Dark spíš než Stranger Things sedí jiná přirovnání. Má ponurý nádech skandinávských detektivek a prostředí německého Místa činu, jen hrdinové umí navíc cestovat časem a zločin se odehrává na místě podivném jako Twin Peaks. Klíčem k rozvětvené detektivní zápletce, která se táhne několika časovými linkami a každý obyvatel Windenu v ní má svou roli, jsou slova pronesená hned na začátku prvního dílu neznámým vypravěčem: „Věříme, že čas je lineární. Minulost, současnost a budoucnost se ale motají v nekonečném kruhu.“ Půda pro druhou řadu je připravená víc než dobře.
Související
-
Nostalgický automat Stranger Things 2 skládá poklonu hlavně sám sobě
První sezóna využila a zároveň výrazně přiživila vlnu osmibitového retra a nostalgie po hororové poezii dětství.
-
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
