Čelisti: Maďarské klobouky, končetina Williama Wallace a prostata Paola Sorrentina

„Oni a Silvio je trochu prostatický snímek,“ myslí si Aleš Stuchlý. Sorrentino je postavou kontroverzního italského politika Silvia Berlusconiho fascinován roky. „Zatímco v Sorrentinově seriálu Mladý papež byly záchvěvy geniality, dokonalé využití hudby s obrazem, ambient v kombinaci s elektronikou a vzletné momenty, které patos ustály. V Oni a Silvio se Sorrentino asi snaží nahlédnout, co je na dekadenci zvráceně přitažlivého. Bohužel nic takového se neděje, ten film nevyvolává melancholii, ale díváte se na to tak nějak útrpně. Je to uslintané, chybí tomu tempo. Mám pocit trapnosti stárnoucího muže, u kterého nevíte, jestli mu funguje víc invence, mozek, anebo prostata,“ říká Aleš.

Maďarský snímek Soumrak režiséra Lászla Nemese získal cenu kritiky na festivalu v Benátkách. Pojednává o osiřelé Irisz Leiter, která se v roce 1913 dostává do Budapešti, aby tam pátrala po historii své rodiny, především rodičů, kteří ve městě kdysi vlastnili kloboučnictví. „Nemes slušně přizabil svým debutem Saulův syn, za který získal Oscara. Proměnil pohled na to, jak se dá točit snímek o šoa. Tady se snaží nabídnout neortodoxní pohled na dobové melodrama, ale za mě mu to moc nevyšlo,“ říká Aleš Stuchlý. „Kamera Mátyáse Erdélyho většinou je v delších sledovacích záběrech často skutečně blízko hlavní hrdince. Je to stejný princip jako u Saulova syna, ale použitý k úplně jinému výrazu. Film je mysteriózní thriller, ve kterém se hlavní hrdinka snaží odhalit identitu svých rodičů. Je velmi tajuplný, dopřává divákům poměrně málo stop a spíše mlží,“ myslí si Tonda Tesař.

Všichni se zároveň shodují na tom, že film je poměrně dlouhý, svou délku nicméně dokáže omluvit konceptem. Hrdinka se dostává stále blíže vyřešení záhady a to v kontextu blížící se první světové války. Při sledování filmu Aleš s Tondou doporučují nosit klobouk.