Cellistka Terezie Kovalová: Být osobnost, ale zároveň tvořit s ostatními. To mě baví
„Já jsem nejsvobodnější, když mi nikdo moc nemluví do toho, co mám dělat, a zároveň můžu existovat s ostatníma. Představa sólového alba mě dost láká. Určitě je v plánu, doufám, že se k tomu dostanu ještě letos, ale zatím to tak nevypadá. Musím se reálně živit. Přijít domů a dělat něco na své vlastní desce je náročné. Můj život může zvenčí vypadat úžasně, ale naše práce je špatně placená a musím hodně makat,“ vysvětluje na Radiu Wave muzikantka Terezie Kovalová.
Terezie Kovalová o sobě hrdě říká, že je revoluční dítě. Na otázku, co jí vadí a zda je potřeba revoluce, odpověděla následovně: „Mně asi nejvíc vadí, že se nejvíc zaměřujeme na otázku, co nám vadí. Já vlastně kolikrát až nešťastně hledám lidi, kteří jsou progresivní. Třeba ve školství. Hledám lidi, kteří by to chtěli posunout dál. Místo toho se všichni zabývají jen tím, co je na tom všechno špatně. Ano, je. Ale budeme se na tom zasekávat, nebo to budeme řešit tak, aby se to zlepšilo? Udělalo by mi dobře, pokud by mé názory přinesly nějakou změnu. Na svých sociálních sítích se snažím komentovat dění, které se zrovna odehrává v naší republice v kontextu našeho školství. Jsem ale zatím velmi malý pán, můžu jen upozorňovat na určité myšlenky a zkoušet přimět lidi, aby nad tím uvažovali trošku jinak.“
Terezie Kovalová je violoncellistka, zpěvačka, modelka, učitelka a hodně vyhledávaná muzikantka. Pochází z umělecké rodiny, narodila se v Ostravě. Vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze. Podílela se na tvorbě více než 60 hudebních alb. Spolupracovala s projekty jako Boris Carloff, Lenka Dusilová, Ecstasy of Saint Theresa, Republic of Two, Umakart, Natalie Kocab. Nejvíce je vidět po boku Vladivojny La Chia, se kterou vystupuje více než 15 let. Se svou kapelou Calm Season vydala dvě alba a díky svému nástroji se podívala i do zahraničí. Účinkovala v projektu Vivaldiano nebo v berlínském divadle Wintergarten.
Na violoncello hraješ od svých 8 let. Ty jsi ten nástroj ale neměla vždycky úplně ráda, že je to tak?
Myslím si, že je to úplně normální, přirozené. Přichází to většinou kolem puberty. Je to o tom, že si člověk musí najít svou cestu. To byl i můj problém. Ve dvanácti třinácti letech jsem hodně uvažovala vůbec nad tím, jestli chci být muzikantkou. Díky své mámě jsem věděla, jaké to je se tím živit. Trávit víkendy v divadle, v ZUŠce, na zkouškách. Věděla jsem, jaké to je nevidět se s ní. Logicky to muselo přijít.
Jak ty vzpomínáš na své dětství?
Já jsem měla velmi šťastné dětství a byla jsem podle mě i bezproblémové dítě. Jakmile ale začala puberta, tak to trošku šlo do kytek. Rozvinula jsem se do velmi emoční bytosti, která všechno strašně prožívala, a tehdy jsem s tím neuměla pracovat. Neuměla jsem komunikovat. Vyústilo to ve spoustu výbušných situací a hádek. S tím se člověk zkrátka musí naučit pracovat.
Více než 15 let spolupracuješ s Vladivojnou La Chia. Čiší z vás veliká svoboda. Vezmi nás do zákulisí té samotné tvorby. Jak vznikají vaše písničky?
My jsme s Vladivojnou za posledních pár let vyvinuly takový vlastní systém. Bydlíme kousek od sebe. Většinou přijedu maximálně na dvě hodinky, ona mi řekne „mám tady tohle, tohle, tohle, tohle“, celé to natočíme a já pak zase odjedu. Pak ale nastává moment, kdy se to má zpracovat do kapelní podoby. A já většinou ani nevím, oč se jednalo. Ona toho prostě tvoří strašně moc. Je to legrace vzpomínat na to, co po mně vlastně chtěla. Za tu dobu se rozhodně vyvinulo, že v určitých situacích nejde hrát, co si vymyslí. Takže se to snažíme nějakým způsobem upravit. Drtivou většinu vytváří ona, ale to, jak je to zahrané, jakým způsobem to má působit a jaký bude koncový výsledek nástroje, to je na mně.
Jak se připravovala na představení v berlínském kabaretu? Proč si ji hudebníci vybírají? Plánuje sólové album? Jak se žije s chronickou bolestí zad? Proč nemá ráda hudební soutěže? Jak se dostala k modelingu? Proč skončilo její účinkování v rádiu? Názory muzikantky Terezie Kovalové se dozvíte ve velkém rozhovoru Martina Minhy.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
