Cena bePROUD letos putuje do Radia Wave. Porota ocenila kvalitu zpracování LGBTQ+ témat

3. červenec 2020

Radio Wave získalo cenu bePROUD za reportáže a příspěvky o LGBTQ+ tématech. Porota mimo jiné ocenila příspěvky o transsexuálech nebo o toleranci sexuálních menšin. Cenu uděluje Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu.

Redakce si podle pořadatelů ocenění zasloužila za „fakticky a citlivě zpracované pořady na různá témata LGBTQ+ života“. Mezi ně patří třeba rozhovor redaktorky Veroniky Ruppert s hercem Janem Cinou. „Jsem moc ráda, že je na Radiu Wave prostor pro témata jako otevřenost a tolerance. Předsudky a stereotypy se nezmění, když se o nich nebude otevřeně mluvit. Díky za to, že můžeme!“ říká Ruppert. Porotu zaujal i příspěvek Alžběty Medkové o pohlaví, genderu či povinných sterilizacích pro transsexuály. Ocenění rovněž putuje vedoucí programu Radia Wave Báře Šichanové a dnes již bývalému redaktorovi Filipu Titlbachovi. Oba se tématu věnovali hlavně v pořadu Kvér, Šichanová aktuálně ve své podcastové sérii Šeptem.

„Jsem moc ráda, že práce Radia Wave byla oceněna a že je na ni vidět. Obzvlášť v dnešní době, kdy česká mediální scéna k LGBT+ tématům často přistupuje jako k senzaci, exotickému obsahu, případně se žene za clickbaity,“ komentuje cenu Šichanová a dodává, že je „důležité udržet si citlivost a respekt k druhým a přispívat k tolerantní společnosti, což je ostatně z titulu média veřejné služby i naše povinnost“. Podobně mluví i Titlbach. „Je to pro mě především utvrzení v tom, že je můj přístup ke zpracovaní těchto témat správný a že nenabíhá na stereotypizaci, exotizaci LGBT+ lidí a clickbaitové titulky,“ říká Titlbach, který za svou reportáž o homosexualitě obdržel před časem cenu Report.

autor: Ondřej Hanko
Spustit audio
  • Influencerka se vzdala bohatství a úspěchu a s adoptivním otcem cestuje po Číně

    6. květen 2022
    otec a dcera

    Mladá Číňanka Zhang Baige odešla od úspěšného online podnikání a s nevlastním otcem, kterému tak chtěla oplatit laskavost, projíždí jejich rodnou zemi v obyčejném autě.

    Jako dítě ji opustili rodiče a ujal se jí adoptivní otec, kterého zase ona později díky lukrativnímu byznysu zachránila před chudobou. Muž ji našel téměř před pětadvaceti lety jako opuštěné miminko u silnice.

    Influencerka a bývalá maloobchodnice z Luoyangu v centrální Číně začala s nyní čtyřiasedmdesátiletým adoptivním otcem cestovat v domově na čtyřech kolech minulý rok. Baige pomohla otce vytáhnout z totální chudoby v průběhu uplynulých sedmi let, kdy prodávala zboží na internetu. Loni v květnu se však rozhodla svou firmu prodat. O společném cestování s tátou pravidelně informuje na streamovací platformě Douyin, kde ji sledují už čtyři miliony uživatelů.

    Když ji otec v roce 1997 našel u silnice na cestě do farmářské vesnice, byly jí čtyři měsíce, jemu už 50. Kvůli chudobě zůstal svobodný. „Tehdy vydělával 2 jüany (30 amerických centů) denně tím, že se staral o nádoby na odpadky, a utratil 1 jüan za mou fotku, jedinou, na které jsem jako dítě,“ vzpomíná Baige v jednom sdíleném videu.

    V následujících letech žili z mizerných příjmů z hospodaření a svozu odpadků. „Sbíral a prodával většinou bezcenné použité plastové lahve a kartony, aby mi mohl platit školu,“ svěřila se Baige webu SCMP.

    O tom, že je adoptovaná, dlouho nevěděla. Zjistila to, až když začala sdílet svůj život na sociálních sítích. Lidé se jí tam začali ptát, jestli je biologickou dcerou svého otce, protože si vůbec nejsou podobní. 170 centimetrů měřící mladá žena a její pouhých 148 centimetrů vysoký otec opustili poprvé domov před sedmi lety, když potřebovala jet k doktorovi do Pekingu. „Možná právě tehdy mě napadlo vzít ho na cesty po celé zemi,“ vzpomíná Baige.

  • Buňky podobné neuronu můžou posloužit ke studiu změn na mozku vyvolaných závislostmi

    6. květen 2022
    Lidský mozek

    Práce výzkumníků ze Státní univerzity v Severní Karolíně, na kterou upozorňuje server Neuroscience News, ukazuje, že buňky podobné neuronu odvozené z lidských kmenových buněk mohou sloužit jako model pro studium změn v nervovém systému spojených se závislostí.

    Studie vysvětluje účinek dopaminu na genovou aktivitu v neuronech a je odrazovým můstkem pro další výzkum. „Studovat, jak závislost mění lidský mozek na buněčné úrovni, je extrémně složité. Nikdo nechce experimentovat s něčím mozkem,“ říká Albert Keung, odpovědný autor studie a odborný asistent chemického a biomolekulárního inženýrství. „Naše práce ukazuje, že můžeme tyto buněčné reakce pochopit pomocí buněk podobných neuronu odvozených z lidských kmenových buněk.“

    Zásadní otázkou je, jak buňky v nervovém systému reagují na drogy, které vyvolávají závislost. Naše těla produkují neurotransmiter zvaný dopamin. Je spojený s pocity – například s radostí, která souvisí s motivací a odměnou. Když jsou nervové buňky na cestě za odměnou vystavené dopaminu, aktivují specifickou sadu genů a způsobují, že se lidé cítí dobře. Mnoho drog – od alkoholu a nikotinu po opioidy a kokain – je příčinou toho, že tělo produkuje vyšší hladiny dopaminu.

    „Při pokusech na hlodavcích vědci prokázali, že když jsou příslušné nervové buňky vystavené vysokým hladinám dopaminu po delší dobu, způsobuje to jejich znecitlivění. Reakce genových buněk na dopamin je pak méně výrazná,“ vysvětluje Keung. „Říká se tomu desenzibilizace genů. Doposud však nebylo možné provést experimentální studii s použitím lidských neuronových buněk.“

    Tým vědců vystavil buňky podobné neuronu odvozené z lidských kmenových buněk různým hladinám dopaminu po různou dobu. Odborníci zjistili, že když byly buňky vystavené vysokým hladinám dopaminu déle, příslušné geny „odměny“ výrazně hůř reagovaly.

    „Naše práce je první experimentální studií, která demonstruje desenzibilizaci genů v lidských neuronových buňkách, konkrétně v reakci na dopamin,“ dodává Ryan Tam, další z autorů a doktorand na Státní univerzitě v Severní Karolíně. „Nemusíme už jen usuzovat, že se to děje v lidských buňkách. Můžeme to i ukázat,“ dodává.

  • Příští pátek se na Dolní Moravě otevře nejdelší visutý most na světě

    5. květen 2022
    Visutý most Sky Bridge 721 na Dolní Moravě

    V pátek 13. května se v 10 hodin pro veřejnost otevře most Sky Bridge 721. Visutá lávka v masivu Kralického Sněžníku v obci Dolní Morava v Pardubickém kraji je světovým unikátem.

    Vede od chaty Slaměnka ve Velké Moravě v sedle pod vrchem Slamník přes Mlýnské údolí s Mlýnským potokem na hřeben Chlumu. Jak napovídá číslo v jeho názvu, je dlouhý 721 metrů, takže v současnosti jde o nejdelší visutý most na světě. Dosavadní rekord v délce visutého mostu pro pěší držel most Arouca 516 v Portugalsku.

    „Sky Bridge 721 není jen stavba. Je to most, který v sobě nese myšlenku času. Dokonalé výhledy, adrenalin a zážitky jsme chtěli obohatit také o genius loci, které místní hory ukrývají, a myslím, že se nám to povedlo. Most návštěvníka přenese ze současnosti do minulosti a zase zpět, a to prostřednictvím poutavého příběhu z úst šestnáctiletého chlapce, který na pozadí událostí naší historie objevuje odpovědi a skryté pravdy ve své vlastní rodině. To vše díky zajímavé hře s prvky rozšířené reality na displeji svého telefonu,“ řekl Designmagu Tomáš Drápal z Horského resortu Dolní Morava.

    Výška lávky na Dolní Moravě je 95 metrů a nachází se v nadmořské výšce 1110 až 1116 metrů nebo 1125 až 1135 metrů. Šířka chodníku na lávce je 1 metr a 20 centimetrů. Lávku tvoří 6 hlavních nosných lan o tažné síle po 360 tunách a 60 větrných lan různého průměru. Vznikla z 1030 krychlových metrů betonu, lan o celkové hmotnosti 158 tun a 20 tun pomocných konstrukcí. Hlavní lano má průměr přes 7 centimetrů.

    Zastupitelstvo obce lávku do územního plánu schválilo v roce 2015. Starosta Richard Novák v listopadu 2021 uvedl, že dnes by se obec k takové věci stavěla jinak a s daleko větší opatrností. Kritikům stejně jako nedaleká Stezka v oblacích vadila jako nevratný zásah do krajiny. Provoz na lávce bude regulovaný s možností on-line rezervace na konkrétní čas. Most je jednosměrný a orientační časové sloty jsou půlhodinové. Pro každý je k dispozici 200 míst.

    Na most je napojena naučná stezka Most času s prvky rozšířené reality. Na západní straně navazuje na horský resort Dolní Morava s množstvím dalších turistických atrakcí.

  • Meditace má úředníkům EU pomoci při boji proti klimatické krizi

    5. květen 2022
    Lidé na procházce v lese

    Bruselští úředníci se učí meditaci, která jim má pomoci vypořádat se s klimatickou krizí. Jedná se o součást nového programu „aplikované všímavosti“, jež se snaží přenést buddhismem inspirovanou praxi do tvrdé politiky.

    Představitelé Evropské unie, kteří se zabývají klimatickou politikou v rámci Zelené dohody mezi zeměmi sedmadvacítky, navštěvují „kurzy vnitřní Zelené dohody“. Ty mají podpořit hlubší propojení mezi činiteli s rozhodovací pravomocí a vyjednavači pověřenými řešením krize. Kurzy zahrnují procházky v lesích poblíž Bruselu a meditační sezení, včetně jednoho, kde se účastníci učí empatii vůči stromům a zvířatům, a posilují tak „soucit s životním prostředím“.

    Někteří manažeři se prý vyjádřili, že na věci, jako jsou meditace, nemají trpělivost, a chtěli pokračovat v práci, na kterou jsou zvyklí. Výsledky od prvních 80 účastníků ovšem ukazují, že kurz posílil motivaci úředníků k řešení klimatických problémů a pomohl jim překonat pocit zoufalství z toho, že toho reálně příliš nezmůžou.

    Mindfulness (technika všímavosti) zažívá v posledních letech na západě boom. Konají se kurzy, vznikají meditační aplikace, vychází knihy. Metoda ale čelí i kritice, že se z ní stalo „náboženství vlastního já“. Britská Národní zdravotní služba (NHS) ji však uznává například jako účinnou možnost léčby opakující se deprese, pokud se používá jako kognitivní terapie založená na všímavosti.

    Jak píše The Guardian, příznivci „aplikované všímavosti“ teď věří, že by mohla urychlit dosažení dohody mezi těmi, kdo rozhodují o klimatu. Nedávná zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) zdůraznila potřebu „vnitřních transformací“ a potenciál meditace povzbudit životní styl s nízkým obsahem uhlíku.

    Někteří britští poslanci podporují politickou zprávu zveřejněnou tento týden, která tvrdí, že zkoumání lidského srdce a mysli je „chybějícím rozměrem“ globální reakce na klimatickou krizi. Příliš dlouho byla koncipována jako problém technologie spíše než soucitu a empatie, a to brzdí schopnost lidstva činit nutné kroky rychleji.

    Přečtěte si také IPCC zpráva o klimatu: poslední šance zvrátit katastrofu. Vědcům zřetelně dochází trpělivost.

  • Žena během lockdownu v Šanghaji žila měsíc v telefonní budce

    5. květen 2022
    telefonní budky
    Když šanghajská vláda začátkem minulého měsíce nařídila většině z 26 milionů obyvatel města, aby zůstali doma, jedna žena a její pes se uchýlili do červené telefonní budky. Jedenapadesátiletá paní pak v tomto malém prostoru žila po celý měsíc s tím, že jen občas vzala svého psa na procházku a vyvětrala deku na slunci.

    Upozornila na ni obyvatelka jednoho bytu v protější výškové budově, která ženu v netradičním proticovidovém azylu zdokumentovala. Pořízené fotky pak zveřejnila na sociálních sítích, kde vyvolaly velké znepokojení. Mnozí uživatelé to totiž považovali za důkaz vypovídající o špatném zacházení s lidmi bez domova ve městě. Znásobilo to jejich frustraci z neustále prodlužovaného lockdownu, který vedl i k významnému nedostatku potravin, s tvrdými a často až absurdními donucovacími opatřeními.

    Například při nedávném incidentu úředníci vylomili dveře bytu, aby odtáhli jeho obyvatele do karantény. V jiném případě uložili do vaku na mrtvoly, který měl putovat do krematoria, pětasedmdesátiletou obyvatelku pečovatelského domu. Když ji pak pracovníci nakládali do dodávky, zjistili, že je živá.

    Žena z telefonní budky byla jedním z mnoha migrujících pracovníků, kteří kvůli tomu, že se život ve městě zastavil, nemohli najít zaměstnání. Nemohla si dovolit platit nájem, a tak si zajistila zázemí v budce, zatímco jiní jako ona spali na kartonech na parkovištích, na provizorních postelích pod mosty a ve stanech na chodníku. Žena v budce přebývala do chvíle, než jednoho dne o půlnoci přijeli policisté v bílých kombinézách. Její věci vyhodili na chodník a telefonní budku oblepili páskou.

    „Mnoho migrujících pracovníků žije z ruky do úst a spoléhá na své zaměstnavatele, že jim poskytnou přístřeší a jídlo,“ řekl pro VICE Pun Ngai, profesor na Lingnan University v Hong Kongu, který studuje čínský pracovní trh. „Většina továren a obchodů je zavřená, takže jsou ponecháni osudu.“

    Pro migrující pracovníky, kteří tvoří třetinu čínské pracovní síly, existuje jen mizivá ochrana a malá jistota zaměstnání. Pandemie je tak postihla mnohem výrazněji než stálé zaměstnance s pravidelnými příjmy. Vzhledem k tomu, že nová vlna karanténních opatření utlumila hospodářský růst Číny, a její výrobní produkce tak klesla na dvouleté minimum, byly podle China Labor Bulletinu propuštěny z práce miliony migrujících pracovníků.

  • Společnost Snapchatu uvádí na trh speciální dron na pořizování selfies

    4. květen 2022
    Dron Pixy

    Společnost Snap stojící za aplikací Snapchat přišla s novým způsobem, jak vytvořit originální selfie. Vyvinula pro to malý žlutý dron s názvem Pixy. Ten za letu pořizuje videozáznamy, které se pak bezdrátově přenášejí a ukládají do aplikace.

    Dron Pixy se řadí mezi technologie, které rozvíjejí funkce současných chytrých telefonů. Společnost Snap již v minulosti s podobným hardwarem sledujícím aktuální trendy přišla. V roce 2016 představila například brýle Spectacles pro rozšířenou realitu. Společnost však o rok později na tomto zařízení prodělala téměř 40 milionů dolarů. Do nového dronu proto vkládá velké naděje.

    Potenciál v nich vidí i z toho důvodu, že tyto stroje jsou stále více přijímány jak průmyslovými společnostmi, tak širokou veřejností. Jejich používání však stále upravuje legislativa. Pixy je momentálně dostupný pouze ve Francii a USA, kde jsou zákony týkající se používání dronů mírnější.

    „Pokud je malý, lehký a pomalý, je velmi nepravděpodobné, že by způsobil škodu nebo zranění,“ uvedl Owen Jenkins z Nationwide Drones, podle kterého by drony mohly stát za dalším boomem doplňků ke smartphonům.

    Will Harford ze společnosti CloudVisual však upozorňuje na nutnou znalost místních zákonů pro létání s podobnými stroji. „Bohužel tento dron je příliš malý na to, aby s sebou nesl hardware, který by mu umožnil poznat, kde by neměl létat. Takže je na uživateli, aby znal a dodržoval pravidla, řekl BBC a v souvislosti s jejich ovládáním zdůraznil, že je stále potřeba nezapomínat používat „zdravý rozum“.

  • Chebské muzeum představuje oceňovanou keramiku 60. let včetně děl Antonína Škody

    4. květen 2022
    Z výstavy Jihotvar Hrdějovice a keramika 60. let

    Retromuzeum v Chebu ve své expozici mapuje produkci celosvětově uznávaného výrobního družstva Jihotvar Hrdějovice, jehož výtvory patřily v druhé polovině 20. století mezi špičku tuzemské keramiky. Výstava představuje zejména díla Antonína Škody, k vidění jsou ale i práce Karla Příhody a dalších umělců.

    Produkce jihočeského družstva se vyznačovala odkazováním na tradiční postupy výroby a zdobení ztvárněné v dílech rozmanitých tvarů a dekorů od takzvaného bruselského stylu až po režnou keramiku. Mezi nejvýznamnější umělce družstva patřil Antonín Škoda, jehož práci výstava přibližuje. Do Jihotvaru Hrdějovice nastoupil po úspěchu československé expozice na první poválečné světové výstavě Expo 58 v Bruselu.

    „Antonín Škoda byl keramikem s výjimečným citem pro materiál, obrovskou fantazií a pracovitostí,“ popisuje kurátorka výstavy Eva Ballová. „V duchu tehdy nového bruselského stylu navrhl Škoda štíhlé vázy, mísy a servis ve svěží pastelové barevnosti s proškrabovaným vzorem pod glazurou,“ pokračuje.

    Úspěch jeho předmětů pomohl i mladým výtvarníkům, kteří tak za nově získané podpory vedení družstva mohli realizovat své návrhy. „Vznikaly celé série s jedinečnými tvary a zdobením, ale také vynikající užitnou hodnotou, využívající zdejší mimořádný kameninový střep,“ dodává kurátorka.

    Výstava kromě Škodových děl představuje i práce jeho kolegy Karla Příhody, vedoucího celého závodu, který se také podílel na vývoji nových návrhů, a dalších keramiků. Jejich práce si mohou zájemci prohlédnout až do 4. září 2022.

  • Czech Nature Photo ovládl snímek Pulci od fotografa Víta Lukáše

    4. květen 2022
    Rádio Wave - výchozí obrázek

    Cenu za nejlepší snímek soutěže Czech Nature Photo si odnesl fotograf Vít Lukáš za dílo s názvem Pulci. Fotografii porota vybrala mezi díly 250 účastníků soutěže zaměřené na dokumentování přírody.

    „Ve fotografii Pulci se setkávají důležité atributy poutavých snímků přírody. Jedná se o neobvyklý vhled do vývojového cyklu skokanů hnědých, který zaznamenává prchavý a málo vídaný moment z české přírody,“ uvedl podle Ekolistu předseda poroty Igor Mikula.

    Snímek dle jeho názoru podtrhuje také technické provedení a kompozice. „Výsledkem je výtvarná fotografie, která dokáže na první pohled nejen upoutat pozornost diváků, ale také vzbuzovat zájem o zachycený živočišný druh, a tím napomáhat jeho ochraně,“ popsal.

    Za záběrem šel fotograf Vít Lukáš několik let. „Pulci se hned po vylíhnutí krmí vaječnými obaly a krátce poté se vydají do všech stran, takže člověk musí mít i velké štěstí, aby je stihl všechny pohromadě, popsal. „Abych nepoškodil sousedící snůšky, musel jsem je fotit v podstatě naslepo na živý náhled, natažený nad vodní hladinu, doplnil fotograf.

    Vít Lukáš je vystudovaný zoolog, který se zaměřuje na makrofotografii. Zvířata se snaží zachytit v přirozeném prostředí a zdokumentovat detaily, které nejsou jinak pouhým okem viditelné. Jeho snímky byly publikovány jak v tuzemských, tak jihoamerických časopisech a knihách či k vidění na výstavách. Kromě fotografie se zabývá také ochranou přírody.

    Více než stovku oceněných snímků soutěže Czech Nature Photo si mohou zájemci prohlédnout v sídle Czech Photo Centre v pražských Stodůlkách až do 4. září 2022.

  • Postup jako výstup: UMPRUM na měsíc odhaluje umělecko-výzkumné strategie

    3. květen 2022
    Postup jako výstup – bienální výstava

    Jsou umělecká díla výsledkem náhodné inspirace, potřeby sebevyjádření nebo řady příprav, rešerší a promyšleného procesu? Co stojí za jejich vznikem?

    Těmito a dalšími otázkami se zabývá bienální přehlídka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze s názvem POSTUP JAKO VÝSTUP. Umělecko-výzkumné strategie na UMPRUM, která je otevřená od pátku a potrvá do 28. května.

    Autoři výstavy vybrali 20 projektů, které vznikaly na půdě UMPRUM napříč ročníky a ateliéry v oborech architektura, design, grafika, užité a volné umění a v neposlední řadě i na Katedře teorie a dějin umění. Výstava je instalovaná v Technickém centru. Seznamuje s díly i s procesem, který vedl k jejich konečné podobě.

    Postup jako výstup - vernisáž

    „Naším cílem bylo představit i způsob práce a uvažování, stejně jako otázky, které si autoři a autorky při práci kladli. Chtěli jsme ukázat, že výzkumné strategie se nemusí týkat jen nejstarších a nejzkušenějších studujících, ale že je lze aplikovat třeba i v rámci školních zadání,“ uvedla k přesahu bienále kurátorka Kristýna Péčová.

    Výstava díky tomu ukazuje široké veřejnosti nenásilnou formou těžko uchopitelné téma uměleckého výzkumu a především možnosti umělecko-výzkumných strategií, které je možné v uměleckém vzdělávání využívat.

    Díla doplňují ukázky a dokumentace zkoumání technologií a technik, různé rešerše prezentované v podobě moodboardů, myšlenkových map, deníků i záznamů vlastního pozorování.

    Reková Žaneta - Oči do široka zavřené - výstava Postup jako výstup

    Jedním z příkladů je třeba kolekce porcelánových sošek Alegorie covidu z dílny Moniky Martykánové. Autorka reagovala na aktuální situaci a pandemická omezení, ale využila také to, co jí přineslo studium historie, symboliky a zpracování klasických komorních plastik z porcelánu.

    Výsledkem podobného způsobu přemýšlení i přístupu jsou i skleněná přírodní zátiší Křehká scenérie Františka Jungvirta.

    Práce vybraných doktorandů ukazují, jak vypadá umělecký výzkum v rámci doktorského studia. Michaela Režová se věnuje žánru animovaného dokumentu a historii jejího domovského Ateliéru animace a filmu. Projekt doktoranda Ateliéru volného umění I Martina Zeta v projektu Miloš Zet očima Martina Zeta dále rozvíjí pozůstalost jeho otce, který byl také sochařem.

    „Dnešní UMPRUM chce vychovávat kriticky myslící intelektuály a vizionáře, kteří překonávají stereotypy limitující lidskou tvořivost a komunikaci, a tak rozšiřují možnosti umění,“ řekl mimo jiné rektor UMPRUM Jindřich Vybíral.

    Součástí pestrého doprovodného programu jsou přednášky, panelová diskuse zahraničních hostů či kurátorská komentovaná prohlídka.