Centrum Prahy nemusí být mrtvé. V Betlémské čtvrti na Starém Městě se lidé učí žít jako sousedé

12. září 2017
Vojta a Tereza organizují sousedské aktivity na Betlémském náměstí

Střed Prahy má většina lidí za dávno mrtvou čtvrť, kde se pohybují jen turisté. Obyvatelé zdejších bytových domů už bývají vidět jen ve starých filmech. I na Starém Městě ale lidé pořád žijí. V poslední době se začali zajímat o svůj veřejný prostor a snaží se budovat sousedskou komunitu.

„Já asi napíšu do Betlémský kaple, ať si ty světla ztlumí. Jinak se tu nedá spát,“ prohlašuje rozhodně Vojta. „Mně teda ty světla nevadily. Mě budili hlavně brzo ráno popeláři,“ říká Tereza. Přesto se shodují, že by bydlení v centru doporučili. „Máte to tu všude blízko. Jsou tu sice turisti, kteří dělají v noci nepořádek, a taky hodně aut, ale bydlení v jiných částech města má zase jiné nevýhody,“ říká Vojta. Negativní odpovědi se mi nedostane ani na dotaz, jak je to s dostupností běžných služeb. „Kousek odsud je supermarket v obchodním domě Máj, kde se dá nakoupit za normální ceny,“ ukazuje. „Mně se tady paradoxně nakupuje líp než na Žižkově, kde žiju teď. Opilí turisté a hluk jsou cena, se kterou musíte počítat,“ souhlasí Tereza.

Chceme svůj distrikt

Bavíme se spolu na dvorku ve Stříbrné, kousek od Karlovy ulice, jednoho z nejpřeplněnějších míst Prahy, na dvoře s ojedinělým zachovalým továrním komínem je ale absolutní klid. Šéf zdejší galerie Fotografic Martin Fojtek se podobně jako Vojta a Tereza zapojuje do události nazvané Betlémská kulturní noc, kdy se na Betlémském náměstí konají vernisáže, komentované procházky, koncerty nebo literární čtení. Fojtek je také členem spolku BeCulture, který chce mít Betlémskou čtvrť živější i během roku. „Někdy se to daří více, někdy méně. Založili jsme tedy aspoň platformu, kde se instituce a lidé, kteří to vidí podobně, pokouší něco dělat.“    

Během Betlémské kulturní noci se koná řada koncertů

Neoficiální heslo sdružení BeCulture je „I my chceme svůj distrikt“. Najít v centru bytový dům není dnes mezi hotely, obchody a administrativními prostory jednoduché. Stejně je to s obchody s běžným spotřebním zbožím i restauracemi s dostupnými cenami. Betlémskou čtvrť zachraňuje blízkost Máje, jinde na Praze 1 je to ale složitější. „Kamarád bydlí u Jezulátka a tam je široko daleko jeden malý obchod a jinak nic,“ říká Vojta. V okolí Betlémského náměstí tradiční sousedská komunita nefunguje tak jako například na Kampě. Na Starém Městě ji hodně udržují lidé z místních kulturních institucí. Na první pohled ale může jejich snaha působit jako naplňování módního trendu, který se projevuje na mnoha místech ve městě.

Víc než jen bydlet vedle sebe

Tereza, která je jednou ze spoluorganizátorek Betlémské kulturní noci a členkou BeCulture, takové výtky zná. „I pro nás je někdy těžké určit, pro koho to vlastně děláme. Je ale důležité si uvědomit, že sousedství nevznikne přes noc, je to běh na dlouhou trať.“ Snaha o dlouhodobou aktivitu byla i důvodem vzniku BeCulture, a ačkoliv vzešel z velké části z iniciativy lidí, kteří zde „jen“ pracují, od začátku na organizační schůzky přicházeli i místní občané. „Uspořádali jsme třeba sousedskou slavnost, které se účastnilo kolem stovky lidí. Teď je pro nás nejdůležitější, aby se tomu tady lidé věnovali kontinuálně, aby nešlo jen o jednorázový večírek,“ uzavírá Tereza. „Lidem to dává pocit komunity,“ dodává Vojta. „Že jde o něco víc, než že jen bydlí vedle sebe. Je třeba hezký, když se na ulici zdravím s místním kavárníkem. Zní to asi hloupě, ale pro mě mají podobné snahy cenu.“

Betlémská kulturní noc

Další články autora