Česká budovatelská strategie Nebuchadnezzar připomíná devadesátky i kouzlo virtuálního stavění

Strategie, kde se staví, ale válčí jen málo nebo vůbec. Budovatelský žánr nezažívá v posledních letech zrovna renesanci a obzvláště fanouškům her z období starověku donedávna nezbývalo nic jiného než se vracet ke klasikám z 90. let.

Nebuchadnezzar má rozhodně potenciál tohle žánrové sucho zažehnat a při pohledu na něj není možné se ubránit určité nostalgii, kdy máte pocit, že takhle jeho duchovní předchůdci přesně vypadali, ačkoliv na tom samozřejmě byli graficky mnohem hůř.

Každá z jednotlivých misí začíná vždy na zelené louce v údolí úrodného půlměsíce, přičemž na vás je, abyste vybudovali veškeré osídlení, a to včetně infrastruktury v podobě cest. Obyvatelé vašeho rozrůstajícího se města cestu do práce nebo na trh nenajdou sami, což potěší především ty hráče, kteří mají rádi kontrolu nad tzv. mikromanagementem.

Volnou ruku dostanou i během stavby monumentů, takže ačkoliv není možné typický zikkurat převrátit na špičku, při tvorbě půdorysu máte velkou svobodu. Tu vám Nebuchadnezzar dá i v ohledu městského plánování a s ním i záruku, že každý z vašich pokusů vybudovat Babylon či Ur bude určitě vypadat jinak.

V čem spočívá uklidňující aspekt stavby virtuálních měst? Jak se tvůrci z Nepos Games dostali od simulátoru náklaďáků ke Gilgamešovi? Poslechněte si aktuální Quest a zjistíte, že nejste jediní, kdo si pamatuje na Chammurapiho zákoník.