Český fotbalista roku Tomáš Vaclík: Věřím, že se současnou reprezentací můžeme něco dokázat

Tomáš Vaclík
Tomáš Vaclík

„Ten tým v sobě něco má. Nevidím to tak černě, jak to vidí spousta fanoušků. Musíme to samozřejmě ukázat na hřišti, a ne o tom jen mluvit. Myslím si ale, že hráčů v zahraničí nemáme málo. Máme dobré hráče a je jedno, jestli jsou v zahraničí nebo doma. Spíš jde o vytížení. Bylo by fajn, kdyby ti hráči v zahraničí hráli, měli tempo a pak si tu pohodu z klubu převezli sem. Bohužel tak to není a musíme se s tím poprat,“ vysvětluje před reprezentačním srazem brankář Tomáš Vaclík.

Před kvalifikačními zápasy o postup na mistrovství Evropy s Bulharskem a Černou Horou je hned pět hráčů Slavie Praha v nominaci české fotbalové reprezentace. Tomáš Vaclík na Radiu Wave připomínal, že právě i nadprůměrné výkony některých hráčů současného ligového mistra můžou českému národnímu týmu hodně pomoct. „Je to tak nějak ve vlnách. Když jsme my tenkrát se Spartou udělali titul (sezona 2013/2014 – pozn. red.), tak jsme také měli spoustu hráčů v nároďáku. Když hrála Plzeň Ligu mistrů a dělala tituly, tak byla v reprezentaci plzeňská osa, na které se to postavilo a která jednu kvalifikaci zachránila. Teď je slávistická doba. Věřím, že kluci nabrali zkušenosti a obrovské sebevědomí. Dokázali si, že dokážou být v Česku dominantní, a v Evropě dokázali být konkurenceschopní. Stoprocentně jim to zvýšilo sebevědomí. Teď aby si ten týden užili a v pondělí na sraz přišli nachystaní. Aby to v následujících dvou zápasech přenesli na hřiště.“

Tomáš Vaclík je český reprezentační fotbalový brankář. Svou profesionální kariéru začínal ve Vítkovicích (2007–2010), následně přestoupil do pražské Viktorie Žižkov (2010–2012). Úspěch v české lize zažil s pražskou Spartou (2012–2014), ve které v sezoně 2013/2014 slavil zisk mistrovského titulu i českého fotbalového poháru. Po úspěšné sezoně přestoupil do švýcarské Basileje, kde strávil celkem 4 sezony (2014–2018). Za tu dobu se třikrát radoval z titulu švýcarského mistra ligy. V létě 2018 přestoupil do španělské Sevilly, se kterou letos skončil na šestém místě v prestižní španělské LaLize. V roce 2019 vyhrál ocenění Fotbalista roku a v květnu ovládl i novinářskou anketu Zlatý míč České republiky za nejlepšího fotbalistu uplynulé sezony.

 

Jak se díváš na globalizaci ve fotbale? Např. na letošní finále Evropské ligy v Baku, na příští mistrovství Evropy hned ve dvanácti zemích nebo na mistrovství světa v roce 2022, které se bude konat v Kataru.

To Baku nebylo nejšťastnější. Stadion má kapacitu téměř 70 000 lidí a fanoušci obou mužstev dostali pouze po šesti tisících vstupenek. Spousta fanoušků měla veliký problém se tam dostat. Ať už kvůli bezpečnosti, nebo jiným věcem. Mchitarjan (arménský fotbalista londýnského Arsenalu FC – pozn. red.) nemohl to finále hrát. Jen kvůli politickým věcem. To bylo podle mě špatně. Euro po celé Evropě se mi naopak líbí. Pro fanoušky to bude ale náročné kvůli cestování. Pro hráče to bude jednodušší. Po zápase sednou na letadlo a odletí speciálem. Fanoušci budou muset čekat na spoje. V Kataru budou mít stadiony klimatizaci. Je to byznys. FIFA i UEFA musí generovat zisk. Já mám čerstvou vlastní zkušenost. Po sezoně jsme se Sevillou letěli do Tanzanie. Před týdnem jsem byl ještě v Africe v rámci La Liga World Experience“. Týmy cestují po světě a hrají fotbal s místními. Rozumím tomu, ale všechno má své pro a proti.

Je ti třicet let, fotbalově máš opravdu něco za sebou. V médiích se často objevuje zpráva, že mladí fotbalisté chodí příliš brzy zkoušet štěstí do zahraničí. Pokud by ses mohl teď vrátit o deset let zpět, vyhrál bys titul tady v české lize, stal by ses nejlepším hráčem ligy. Počkal bys ještě tady v Česku, vyhrál by ses, nebo bys hned sáhl po atraktivní nabídce ze zahraničí?

Těžko říct. Já jsem tu nabídku nikdy neměl. Těžko se mi to hodnotí. Často se mě na to ptali mladší brankáři, kteří jsou teď v Liverpoolu, v Manchesteru United. Člověk musí zvážit spoustu věcí. Pokud bude mladý hráč v zahraničním týmu se všemi těmi věcmi okolo, tak je velký předpoklad, že se zlepší. Samozřejmě ten strašák toho menšího herního vytížení tam vždycky bude. Je to složité. Ten vhodný okamžik pro ten přestup ven se může promeškat a už se to nemusí povést. Je to individuální. Nelze říct, že je to špatně. Příklad je Václav Černý, který šel brzy do Ajaxu Amsterdam a prokousal se až nahoru. Michal Sadílek šel také brzy do zahraničí a prokousal se do A týmu (nizozemského klubu PSV Eindhoven – pozn. red.) a teď je nominován do reprezentace. Záleží i na faktoru štěstí.

Mají profesionální fotbalisté možnost využít služby mentálních koučů? Myslí Tomáš Vaclík na období po kariéře? Kam se podle něj posunul fotbal od začátku jeho profesionální kariéry? Jak moc se liší profesionální přístup k hráčům v Basileji a v Seville? Lákala by ho na konec kariéry angažmá v USA? Dá se vůbec připravit na Lionela Messiho? A vrátí se AC Sparta Praha zpátky na vrchol? Názory fotbalového brankáře Tomáše Vaclíka se dozvíte v Rozhovoru Martina Minhy.