Chcete krev, logiku a vraždící opici? Čtěte Poeovy Vraždy v ulici Morgue
V dalším díle podcastového speciálu Buchty čtou o knížkách, které všichni známe, ale málokdo je skutečně četl, se Ivana Veselková, Zuzana Fuksová a středoškolský pedagog Stanislav Zajíček zabývali povídkou Edgara Allana Poea s názvem Vraždy v ulici Morgue.
Ivanku zajímalo, co by Stanislava potěšilo, kdyby slyšel o tomto díle někoho vyprávět třeba u táboráku. Podle něj by bylo žádoucí k této detektivce říct, že jde o povídku s vysokou uměleckou hodnotou, což Ivanku neuspokojilo. Standa ale vysvětlil, že když je dílo takto kvalitní, není to jen prázdná fráze, ale musí splňovat určitá kritéria: jde o perfektní řemeslo, text je inovativní a vytvoříte jím prototyp hodný následování, což se Poeovi povedlo.
Standa dál vykládal o tom, že podstatou Poeovy povídky není líčení atmošky, ale sledování vědeckého postupu vedoucího k vyřešení záhady. Zuzana chtěla vědět, jestli se dají srovnat současné severské detektivky a Poe: Stanislav tvrdil, že Poea na rozdíl od seveřanů nezajímala psychologie postav ani jejich sociální situace.
Standa dodal, že Poe vytvořil vzor detektivní povídky, která navíc jako první obsahuje zápletku dnes označovanou termínem záhada uzavřené místnosti či záhada zamčeného pokoje. Novinkou je také, že pachatelem je v případě Vražd v ulici Morgue lidoop, nikoli lidský tvor – a mohlo se jít pomalu domů.
Jak Buchty čtou Vraždy v ulici Morgue? Poslechněte si tento díl!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
