Chci, aby si někdo pamatoval mé jméno. Mitski na novince touží po pozornosti, ale utápí se v osamění

29. srpen 2018

Písničkářka americko-japonského původu Mitski rozhodně patří mezi nejagilnější kytarové hudebnice současnosti. Ke konci letošního léta přichází s již pátou studiovou deskou. Od druhé puberty se dostala až k metaforickému kovbojství. Navíc „naše americká holka“ do desky Be the Cowboy začlenila bezmála symfonickou paletu nástrojů a překvapila tím hodně fanoušků.

Existenciální krize rozhodně není ta tam. Jak jinak by Mitski mohla říct, že její nová deska Be the Cowboy, v pořadí již pátá, je zároveň tou nejsmutnější, kterou vydala? Pro Mitski bylo štěstí vždy spíše extatickou záležitostí a pověstné dlouhodobé spokojenosti, ke které by mohlo množství lidí chtít ve svém životě směřovat, ještě rozhodně nedosáhla. A asi nedosáhne. I když druhá puberta skončila, láska, osamění i přemýšlení nad vlastní identitou Mitski neopouští.

Mitski – Be the Cowboy

Na Be the Cowboy totiž Mitski vypráví příběhy lásky a osamělosti z úplně nové perspektivy a používá k tomu osobu inspirovanou Erikou Kohutovou, hlavní postavou Hanekeho filmu (a původně knihy Elfriede Jelinek) Pianistka. V ní se Kohutová vyrovnává se svou psyché a dle sebe vyšinutou sexualitou a zároveň své vnitřní touhy a vášeň neumí projevovat veřejně. Mitski je na tom podobně, musí se v samotě nekonečných tour popasovat s emocionálním pnutím sebe samé, zároveň ani ona není ten typický extrovertní, pódiový typ. Je zde ale i intenzivní potřeba kontroly nad sebou samotnou, nekonečný paradox přísnějšího pohledu na ženy projevující (na pódiu i mimo) své emoce.

Osamění a opuštěnost jsou hlavními leitmotivy alba. Ty můžou pramenit i z tendencí utíkat ze vztahů. „Zavolám ti, abychom se ještě jednou viděli. Abych vyhrála a se vším tímhle skončila,“ zaznívá ve skladbě Lonesome Love a mohla by to dost dobře být promluva signifikantní pro celou jednu generaci, která přistupuje ke vztahům až bojovným způsobem. Mitski zároveň za těch posledních 6 let nikdy nebyla otevřenější a upřímnější. „Zároveň se snažím, aby moje hudba nerezonovala jen s muzikanty, kteří jsou neustále na turné jako já, ale mohli se k ní vztahovat i ostatní lidé. Být neustále na cestě tě izoluje, myslím, že to je problém spousta velkých rockových kapel,“ uvedla Mitski pro magazín Fact.

Už otvírák Geyser je ve zvláštním rozporu s předešlou tvorbou Mitski a zní jako zavírací song, který by klidně mohl zaznít na konci některého z dílů Pána prstenů. Jeho začátek až násilně evokuje křehkost zpěvačky Enyi. Nenechme se ovšem zmást, Mitskiin hlas slouží především indie rocku. Grungeové kytary známé z předchozích desek jsou ovšem (téměř) ty tam a my si můžeme užívat až schizofrenní výběr nástrojů. Vrnění synťáků, piana, dechy nebo naleštěné diskotékové vlnění – Mitski se toho tentokrát se svým dvorním producentem Patrickem Hylandem opravdu nebála. Podle singlů to tudíž vypadalo, že se tady připravuje pověstný pejskokočičkovský dort. Mitski je ovšem s výslednou mixturou Be the Cowboy rozhodně úspěšnější než zvířecí duo ze zmíněné pohádky.

Proč je Mitski na novince smutnější, i když je čím dál slavnější? Dominují albu pořád špinavé kytary a kdo je kovboj z názvu desky? Poslechněte si recenzi Judity Císařové.

Mitski – Be the Cowboy (Dead Oceans, 2018)
Hodnocení: 90 %

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.