Chci sedět u krbu jako starý morous, říká herec Adam Joura

15. červenec 2026

Hostem nové epizody podcastu Bojs je herec a akrobat Adam Joura. V rozhovoru se rozpovídal o rodině, vztazích i svých začátcích v Praze. Otevřeně popisuje, jak dnes přemýšlí o životě, a přiznává, že zatímco na jevišti nebo ve společnosti bývá extrovert a bavič, doma je občas nejradši sám.

K herectví se Adam dostal netradičně. Původně studoval na sládka a věnoval se pivovarnictví. I dnes přiznává, že má k pivu blízko a někde vzadu v hlavě pořád drží plán, že by se k němu jednou mohl vrátit. Zlom nastal ve chvíli, kdy viděl svého staršího bratra Bořka vydat se hereckou cestou a uchvátila ho atmosféra divadelního prostředí. V rozhovoru zavzpomínal také na dobu, kdy jako teenager odešel z Olomouce do Prahy. Bydlení na internátu i první roky bez rodičů pro něj byly velkou změnou. „Vyhodili mě za rebelii,“ vzpomíná s úsměvem.

„Pro mě je to vlastně hodně bezpečný a výhodný být pořád ne úplně dítě, ale dětsky smýšlející člověk,“ říká.

Zároveň už ale dospěl do fáze, kdy má rád svůj klid a svoje hnízdo. Nedávno si koupil první byt, což pro něj bylo hodně důležité. „Chci sedět u krbu jako starý morous,“ směje se. „Samozřejmě pořád chci v životě zábavu, ale hlavně ten klid.“ S moderátorem Kryštofem se pak nečekaně shodli na jedné zkušenosti. Oba mají pocit, že od nich okolí často očekává, že budou těmi, kdo se postarají o zábavu a o to, že bude pořád o čem mluvit. Přitom si někdy chtějí jen sednout mezi ostatní a užít si společnost, bez toho, aby museli být za každou cenu těmi nejhlasitějšími.

Adam Joura a Kryštof Šimek

Jak Adam Joura přemýšlí o vztazích, dospělosti a životních rozhodnutích? Ožení se a bude táta? Poslechněte si novou epizodu podcastu Bojs.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.