Chci uspokojit v první řadě sám sebe, a to je nejtěžší. Tommy Cash se vrací do Prahy

Z Tommyho dílny znají fanoušci hlavně videoklipy, které srší tělesností a post produkcí. Odkazuje se k postmoderní popkultuře a rád nabízí svou vlastní radost z obskurních obrazů, často inspirovaných až nepřitažlivou a explicitní erotikou. „Kdybych šel někam na pole zpívat písničku s pár twerkujícíma holkama, mě by to prostě nebavilo. To je nuda, to bych nechtěl,“ vysvětluje svou touhu posouvat hranice Tommy. „Viděl jsem v životě hodně věcí co do obsahu i kreativního zpracování, hledám intenzitu, hlavně sám pro sebe,“ pokračuje na téma svého tvůrčího procesu.

Za svou kariéru se už dostal k mnoha známým jménům, se kterými často spolupracuje. „Když jsi v Los Angeles dva týdny, probudíš se v domě Taylor Swift, jdeš na kafe s Diplem, jdeš třeba do spa se Skrilexxem. Nevím, co by to se mnou udělalo,“ popisuje Cash velký svět neomezených možností.

Ten v něm stále budí respekt, proto se rád trochu schovává v Estonsku. Často ale cestuje a letos zrovna dokončil své první sólové turné po USA, ze kterého přijel do Evropy. „Když vyprodáš New York, LA, vidíš ty fronty, je to skvělej pocit, taková slovanská radost, nenapadlo by tě, že se to stane, že dobudeš Ameriku. Volá ti Michéle Lamy, že se staví na koncert, je to prostě krása,“ dodává Cash.

Tommy jako čerstvý třicátník cítí, jak se společenská témata vyvíjí a mění, ale sám se nesnaží o politicky aktivní texty nebo jejich interpretace. Svou hudbou chce hlavně bavit a pohltit. „Je to čistej eskapismus. Od začátku byl. Samozřejmě jsem zrcadlo současnýho světa, ale nikdy tam není primární souvislost. Vychází to z podvědomí, ale není to politický, je to antipolitický.“

Jak Tommy Cash prožívá válku na Ukrajině a jak svým dílem přispěl k humanitární podpoře, se dozvíte v rozhovoru.