Chybí vám komunitní klubovna? Založte družstevní kavárnu

03271105.jpeg
03271105.jpeg

Chcete mít kavárnu pro zábavu? Líbilo by se vám spoluprovozovat kavárenský prostor pro pořádání událostí i pro každodenní potkávání a nechcete na něm vydělávat? Podobně uvažovali zakladatelé několika nových družstevních kaváren. Natáčeli jsme v pražské kavárně ROH a v plzeňském Inkognitu.

Kavárnu ROH, jejíž název se dá číst jako „roh“ i jako Revoluční odborové hnutí, najdete v žižkovské ulici U Božích bojovníků, vyjdete-li po schodech kolem hospody U vystřelenýho oka. Skoro vesnický koutek u cyklostezky dřív hostil čajovnu. Ta ale z prostoru zmizela, což Honzovi, jeho ženě Tereze a několika dalším budoucím družstevníkům neušlo. Jejich kavárna tak vznikla z okouzlení útulným místem pod vrchem Vítkovem.

„Jsme skutečně družstevní kavárna, majitelé nejsme nikdo z nás, tak si říkáme družstevníci. Myslíme si, že koncept družstevnictví má negativní nálepku nezaslouženě, a vidíme to i v jiných zemích, že je to velmi férová a životaschopná forma podnikání,“ říká Honza Freidinger ve vstupní místnosti kavárny plné naštípaného dřeva. V hlavním prostoru jeho manželka právě křtí svoji knihu s názvem Vietnamci v Česku a ve světě: migrační a adaptační tendence. Program vzniká podle přání družstevníků, křest knihy je tu prý poprvé, každou neděli tu ale hraje živá hudba, pořádají se debaty nebo promítání. „Dneska jedna z družstevnic oslovila squattery z Jeseniovy, možná jim nabídneme nějakou formu spolupráce, že by tady třeba udělali nějaký večírek, nebo že bychom udělali debatu o squatterství, ještě ale přesně nevíme.“

03271104.jpeg

Nikdo z družstevníků tu nepracuje, pro všechny je obsluha baru a provoz místa koníčkem, všechno dělají zadarmo. „Nikdo tady nemáme žádné finanční zájmy a to se velmi promítá do fungování té kavárny. Taky se do toho promítá naše lehká ledabylost, ale ta určitě není znát v kvalitě jídla a potravin, spíš vtom, že třeba ještě nemáme krásný vývěsní štít, takže myslím, že to k takovému projektu patří,“ říká Freidinger. Nejvíc času prý družstvu zabralo vytvořit si funkční stanovy beroucí v úvahu možné budoucí záležitosti, které by se kavárně mohly přihodit. Nakonec se s tímhle úkolem skupina popasovala a její stanovy dnes prý slouží i jiným družstvům.

Čtěte také

„Debata o názvu kavárny byla taky dlouhá, chtěli jsme, aby jméno mělo víc významů, aby to trochu provokovalo, bylo krátké a aby se to k tomu hodilo. Nakonec je to ROH, protože jsme na rohu, nebo ROH jako Revoluční odborové hnutí, ale taky třeba Reinkarnace odloženého haraburdí, protože většina věcí tady je secondhandová. Nechceme ale zastírat, že Revoluční odborové hnutí bylo jistou inspirací, nejen v tom názvu.“ Původně chtěla část družstevníků použít i logo starého ROH, návrh ale neprošel hlasováním.

Kavárna Inkognito je zejména plzeňským studentům dobře a dlouho známá. Od září ale změnila provozovatele a je z ní podnik družstevní, který provozuje družstvo Hlas, složené ze čtyř akademiků a jednoho pracovníka neziskové organizace. Ti chtějí mít místo, kam se budou moci schovat před koloritem univerzity, a zároveň chtějí mít svůj vlastní prostor, kde budou moci realizovat různorodé aktivity. „Potřebuješ někde vypnout, na bezpečném místě. Zároveň mnoho aktivit, které bychom chtěli dělat na univerzitě, není možných nebo obnáší spoustu sociálních nákladů a nemá to žádný smysl. Proto jsme chtěli mít vlastní podnik,“ říká jeden z akademiků-družstevníků Ľubomír Lupták.

03271106.jpeg

„V první chvíli se nám líbila romantika rovnostářského hospodaření. Ale zjistili jsme, že v Plzni kolem Husovy ulice existovala celá řada družstev ve 20. a 30. letech. Jestli byl někde za první republiky socialismus, tak to byla Plzeň, a jestli někde existoval socialismus v Plzni, tak to bylo v okolí Husovy třídy,“ dodává další z družstevníků, antropolog Tomáš Hirt.

03271107.jpeg

Kavárna Inkognito se emancipovala od velkých společností a odebírá zboží od firem a lidí, kteří jsou družstvu sympatičtí. „Děláme to jako extenzi našeho vlastního životního prostoru, proto nemá smysl, abychom ten prostor zaplnili věcmi, které nám prodávají lidé, kteří nám nejsou sympatičtí, kteří reprezentují společnosti, které nám nejsou sympatické,“ nekompromisně se vymezuje Ľubomír.

„Vedle kavárny bychom rádi provozovali i antikvariát zaměřený na společenskovědní literaturu a foto studio,“ plánuje Tomáš Hirt. Družstvo Hlas navíc zaměstnává lidi z vyloučených lokalit. Kavárna má tak i významný sociální rozměr a bude se pokoušet získat na sociální zaměstnávání dotace. „Za barem pracuje holka ze sociálně vyloučené lokality, která studuje obor číšnice. Nemá to v životě úplně jednoduché a právě lidi, kteří mají nějaké sociální znevýhodnění, bychom rádi do budoucna zaměstnávali ve větší míře než teď,“ nastiňuje vizi Tomáš Hirt.