Cinefil, gangster, katolík. Hergot! rozebírá dílo režiséra Martina Scorseseho

Martin Scorsese, potomek italských imigrantů do New Yorku, byl odmala fascinován několika fenomény: filmem, náboženstvím a gangstery. Často, jak ukazují jeho filmy, byl schopen adorovat všechny tyto, často protichůdné, kategorie najednou. „U gangsterů bylo normální, že v sobotu někoho zmlátili a v neděli šli spořádaně do kostela,“ vysvětluje Martin Pleštil prostředí newyorského Queens, ve kterém budoucí režisér nasával souběžně atmosféru divokosti ulice i klid římskokatolických chrámů.

„Mnozí Scorseseho fanoušci by se bránili označení ‚katolický režisér‘. Duchovní motivy v jeho tvorbě nehledají a někdy ani nechtějí vidět. Je to ale v rozporu s tím, co ve snímcích skutečně je – a také jak o nich otevřeně mluví i sám tvůrce,“ doplňuje kolegu Antonín Tesař.

Od hlavního hrdiny raného snímku Mean Streets (Špinavé ulice), který tiše kontempluje mezitím, co opakovaně tahá svého kumpána z průšvihů, přes pochybujícího a kolísajícího Ježíše z Posledního pokušení Krista ke zlomenému misionáři z filmu Mlčení – Scorseseho postavy nutí diváky k neustálému přehodnocování a často také, pod režisérovým vedením, boří takzvanou čtvrtou stěnu a konfrontují člověka přímo. Možná právě i proto zůstává režisérova tvorba stále významná.

Je Martin Scorsese kouzelným dědečkem, protože už se vybouřil, nebo v něm stále vězí rebel a provokatér? Zaslouží si gangster odpuštění? A za jakých podmínek? Může režisér vést skrze filmy s divačkami a diváky dialog? Poslechněte si celý Hergot! s hosty Martinem Pleštilem a Tondou Tesařem o díle filmové legendy.