Cloud Boat: Zajímají nás jenom extrémy

Se Samem se znáte už od dětství, ovlivňuje tohle nějak vaši spolupráci v kapele? Rozumíte si díky tomu víc i hudebně?
Tom Clarke: Určitě to má vliv. Já jsem vlastně nikdy nebyl v kapele s lidmi, které bych dokonale neznal. Se Samem jsme se nepoznali díky hraní v kapele, ale založili jsme kapelu proto, že jsme se už dávno znali. Vyrůstali jsme spolu, poslouchali stejnou hudbu, chodili na stejné koncerty. Rozuměli jsme si ale i v ostatních věcech, ne jenom v hudbě. Vždycky jsme prostě chápali jeden druhého. Tohle všechno znamená, že se nám spolu opravdu dobře komunikuje a spolupracuje. Pomáhá to.

Dočetl jsem se, že jste spolu dřív hráli v metalové kapele. Od metalu k aktuálnímu zvuku Cloud Boat je to kus cesty, co stojí za takhle velkou změnou?
Tom Clarke: Je to opravdu pořádná změna. Oba dva jsme se vždycky zajímali o extrémní podoby hudby. Když jsme hráli metal, byl to náš způsob prozkoumávání extrémně hlasité a agresivní hudby. Hodně jsme si z toho vzali. Teď se zaobíráme zase opačným extrémem, chceme zkoumat co nejtišší hudbu, hlavně ambient. Tohle je podle nás ta pravá podstata hudby, zkoušet se ve všem dostat co nejdál. Někdy v budoucnu možná budeme zkoušet dělat hudbu co nejsyrovější, nemáme žádný konkrétní plán. Chceme zkoušet posouvat hranice.

Cloud Boat - Book of Hours|foto: Apollo Records

Vaše debutové album se jmenuje Book of Hours. Z čeho tenhle název vzešel, co přesně znamená?
Tom Clarke: Knihy hodinek byly malé osobní knihy, které s sebou nosili věřící lidé ve středověku. Byly plné modliteb a ilustrací a lidé je měli za každých okolností při sobě. Jednou jsem jednu takovou knížku viděl a napadlo mě, že by naše album mohlo fungovat podobně, že by k němu lidé mohli mít stejně osobní vztah jako ke knihám hodinek. Není pro mě důležité, že to byly náboženské knihy, ale že je měli lidé stále u sebe a to samotné vlastnictví je uklidňovalo.

Vaše hudba je často označovaná za post-dubstep. Je pro vás tahle nálepka důležitá, cítíte se být součástí nějaké scény?
Tom Clarke: Ani moc ne. Máme přátele, kteří jsou do téhle scény často zařazováni, ale my vlastně pořádně nevíme, co post-dubstep znamená. Hodně nás srovnávají s Jamesem Blakem nebo Mount Kimbie. Nemyslím si, že by to bylo přesné, ale každopádně nám lichotí, že nás někdo staví právě vedle těchto muzikantů. Nikdy jsem vlastně nepochopil, proč si lidé potřebují hudbu zařazovat právě do škatulek. Nepřemýšlíme nad tím, jaký žánr hrajeme, když se člověk snaží zapadnout do nějakého žánru, strašně jej to omezuje. Pro nás je tvůrčí svoboda na prvním místě. Dělali jsme sice předskokany Blakeovi nebo Mount Kimbie, příště ale můžeme hrát před prog-rockovou kapelou, před ambientním projektem nebo před nějakou akustickou skupinou. Člověk se musí pořád posouvat dopředu.

Na desce Book of Hours hodně pracujete s tichem, až se občas zdá, že jej používáte jako další hudební nástroj.
Sam Ricketts: Takhle hluboce o tom ani nepřemýšlíme, rozhodně nemáme v plánu dělat v nejbližší době happeningy jako John Cage. Určitě je ale dobře, když má ticho velkou roli, protože když nic nezní, můžete vstřebat to, co jste slyšeli předtím a připravit se na to, co přijde. Je podle nás lepší dělat přestávky mezi skladbami při koncertech, posluchač má pak trochu času si odpočinout. Je to i trochu dramatičtější.

Můžeš trochu víc přiblížit proces vzniku vašich skladeb? Máte nějak s Tomem rozdělené úlohy?
Sam Ricketts: Nemáme žádný přesně daný postup, snadno se totiž potom stane, že jsou si všechny vaše skladby velmi podobné. Snažíme se proto ke skládání hudby přistupovat pokaždé úplně jiným způsobem. Na začátku je vždycky jeden malý nápad, kousek kytarového motivu, zpěv nebo krátký sampl. Při přípravě první desky jsme měli poustu času, studio jsme si udělali v pokoji, každý z nás přišel s jedním nápadem a skladbu jsme pak dali dohromady společně.

Cloud Boat

Jaký je u Cloud Boat rozdíl mezi nahráváním ve studiu a živým hraním? Improvizujete při koncertech?
Sam Ricketts: Ano, improvizujeme hodně. I když hodně používáme kytaru a zpěv, snažíme se vždycky změnit aspoň malou část. Můžete tak překvapit i členy vlastní skupiny. Vyrůstali jsme na kytarových kapelách, a když jsme se koukali na záznamy z jejich koncertů, vždycky nás bavilo, že známé písničky hrají trochu jinak. Na koncert chodí člověk z jiných důvodů, než které ho vedou k poslechu desky. Baví nás, když můžeme skladby na koncertech trochu natáhnout. Chceme prostě naživo hrát zajímavě a zábavně.