Člověk je Gróňan, když je zlej. Z ledového ostrova přichází ADHD zpověď mladých a neklidných

Grónsko je sice největší ostrov světa, ale většinu jeho povrchu pokrývá led. Moc knihkupectví byste tu nenašli, ostatně knížky si tu chodí kupovat jen padesát šest tisíc Gróňanů. Logicky tu ani nevzniká moc grónsky psaných románů. Když už ale nějaký vyjde, je z toho senzace. Jako v případě debutu sedmadvacetileté Niviaq Korneliussenové Homo Sapienne. Ta se ve své knize rozhodla popsat strasti svých vrstevníků, které se v drtivé většině týkají jejich sexuální identity. V recenzích se o Sapienne mluví jako o grónském Trainspottingu. „Myslím, že to přirovnání je dost přesné,“ říká o knize její překladatel Zdeněk Lyčka a dodává, že sám na knize oceňuje hlavně to, že se tu o problémech LGBT komunity píše zevnitř. „Myslím, že je to velice autentické.“

„Hrozně silné mi přišlo pojednávání vztahu k tělu, objevování orientace,“ dodává spisovatelka Tereza Semotamová, která knihu Korneliussenové recenzovala pro web Aktuálně.cz. „Asi každý z nás někdy zažil, že si myslí, že je jinak orientovaný. Dobře zachycená je tam i jakási rozporuplnost. Fia, která miluje Sáru, ale hrozně se bojí, tak skončí s Arnaq. Je to takový svět zmatených štěňátek.“