Člověk může být zodpovědný a přitom si zachovat dětskou radost, říká poradce prezidenta Šebek

27. červenec 2026

Hostem nové epizody podcastu Bojs je producent, režisér a člen poradní skupiny prezidenta Petra Pavla pro oblast mládeže Šimon Šebek. V rozhovoru mluví o hledání vlastní identity, proměně mužství i o tom, proč mladí lidé odcházejí z regionů.

„Vždycky mě strašně stresovalo, co ze mě bude. Až to došlo do bodu, že jsem vlastně skoro nic a taky trochu vším,“ přiznává Šebek. Podle něj na sebe mladí lidé často vytvářejí zbytečný tlak, že musí co nejdřív vědět, kam směřují. Podobně se podle něj proměňuje i pohled na mužství. Zatímco dříve existovala jasnější představa o tom, jak má vypadat „správný chlap“, dnes mají lidé mnohem větší svobodu být sami sebou. „Je důležité neobklopit se depresivními představami o tom, co znamená být dospělý a zodpovědný. Člověk může být úplně v pohodě zodpovědný a přitom si zachovat dětskou radost,“ říká.

Jako člen poradní skupiny prezidenta Petra Pavla pro oblast mládeže mluví také o odlivu mladých lidí z regionů a o tom, jaké podmínky by stát měl vytvářet, aby měli důvod se po studiích vracet domů. Dotkne se i vztahů mezi generacemi. „Spousta mladých lidí bojuje s tím, že se jim nelíbí chování rodičů. Pak ale zjistí, že se jim začínají podobat, a uvědomí si, že jejich rodiče vlastně nebyli tak špatní,“ říká.

Vedle společenských témat Šimon v rozhovoru popisuje i svou práci producenta a režiséra. Má za sebou projekty s Calinem, Áronem Piperem nebo Tommym Cashem a prozrazuje, že jeho největší profesní ambicí je natočit vlastní autorský film.

Novou epizodu podcastu Bojs se Šimonem Šebkem si můžete poslechnout na webu Radia Wave i ve všech podcastových aplikacích.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.