The Cloverfield Paradox se marně snaží naroubovat kosmickou sci-fi na film o obřím monstru

7. únor 2018

„To jsou paradoxy, pane Abrams!“ chtělo by se zvolat nad třetím dílem volné filmové série Cloverfield, který se v neděli objevil na Netflixu. Snímek The Cloverfield Paradox z produkce J. J. Abramse je kosmická sci-fi o paralelních dimenzích, která s monster filmem Cloverfield zdánlivě nemá moc společného.

Posádka kosmické stanice Cloverfield na oběžné dráze testuje urychlovač částic, který má vyvést lidstvo z akutní energetické krize. Namísto toho ale po spuštění přenese celou raketu do paralelní dimenze. Tam už ale totožná stanice existuje, takže je zaděláno na paradoxní situaci zdvojených identit.

Pokud v této zápletce pátráte po obřím monstru, které demoluje New York ve filmu Cloverfield, pátráte marně. Scénář The Cloverfield Paradox totiž původně vznikal jako samostatný snímek, který měl pracovní název God Particle. Producent J. J. Abrams ale rozpracovaný projekt nechal přepsat, aby zapadl do univerza Cloverfieldu. Přesně stejným způsobem vznikl i předchozí, druhý díl Ulice Cloverfield 10, který pojednával o poněkud vyšinutém prepperovi v uhrančivém podání Johna Goodmana.

Ze snímku The Cloverfield Paradox

Zatímco u předchozího filmu symbióza se světem Cloverfieldu vyšla dobře, The Cloverfield Paradox se na obří pracky gigantické obludy z prvního filmu naroubovat moc nepovedlo. Oba filmy mají jen málo styčných bodů, které působí hodně násilně. Příliš to nepomáhá u vyprávění, které má dost problémů samo se sebou.

Původní scénář totiž působí dojmem nedokončeného a nedotaženého vyprávění. Rozehraje sice zajímavou situaci, ale pak nám v ní ukáže jen pár efektních scén s oživlou useknutou rukou a vykopne nás rovnou k uspěchanému závěru. Scénář filmu se prý připravoval šest let, ale klidně by snesl dalších šest let dolaďování jednotlivých postav a dějových motivů a hlavně domýšlení celého příběhu do konce.

Skoro to vypadá, že J. J. Abrams dobře věděl, proč film umístit rovnou na Netflix a nedávat ho do kin. Netflix totiž funguje tak trochu jako novodobá internetová videopůjčovna, kde se béčkovější produkt snadněji uplatní. A The Cloverfield Paradox, který se skoro celý odehrává v tmavých kulisách kosmické lodi, opravdu béčkově působí.

Pozitivní na něm určitě je mezinárodní obsazení herců různých etnik a snaha o upřednostňování aktivních ženských postav. Škoda ale, že s touhle diverzitou film nepracuje nějak vynalézavěji než prostě tak, že postavy mají různou barvu pleti nebo v horším případě ztělesňují národní stereotypy, jako třeba impulsivní Rus Volkov.

Při sledování The Cloverfield Paradox se tak možná neubráníme pocitu, že bychom možná raději žili v alternativní realitě, ve které tento film vůbec nevznikl.

Více o zdvojených identitách, psychopatických prepperech a paradoxech J. J. Abramse si poslechněte v posledním díle Ektoplasmy!

Spustit audio