Čmeláci si mohou vybudovat návyk na pesticidy obdobně jako lidé závislí na nikotinu

29. srpen 2018

Čím více zkonzumují čmeláci pesticidů, tím více je, zdá se, vyhledávají.

Podle nové studie totiž včelovitým (čeledi, kam patří čmeláci, ale i včely) nejen některé tyto chemické látky chutnají, ale také si mohou vypěstovat „prožitek“ srovnatelný se závislostí. Závěry studie zveřejnil odborný magazín Proceedings of the Royal Society B. Tým britských výzkumníků zkoumal po dobu deseti dnů deset kolonií čmeláků. Každá z nich měla přístup ke své vlastní zóně, kde si čmeláci hledali potravu. Do ní vědci rozmístili dva druhy roztoků: jeden čistě cukerný, druhý pak obsahoval neonikotinoidy – pesticidy chemicky podobné nikotinu. Zjistili, že po čase začali čmeláci čím dál tím více preferovat nádoby obsahující roztok s příchutí pesticidu. „Když má hmyz na výběr, zdá se, že se potravě s pesticidy vyhýbá. Když ale jako jednotlivci začnou mít s touto potravou zkušenosti, mají tendenci ji preferovat. Zajímavé je, že neonikotinoidy cílí u hmyzu na podobné nervové receptory, na jaké u savců cílí nikotin,“ vysvětluje spoluautor výzkumu Richard J. Gill z Královské univerzity v Londýně. Aby se podobný vývoj potvrdil vedle čmeláků i u včel, je podle něj zapotřebí ještě další výzkum. Jak připomíná britský The Guardian, Evropská unie v roce 2013 částečně zakázala tři rozšířené neonikotinoidy proto, že mohou být pro včely škodlivé. Letos v dubnu odsouhlasila, aby se během několika měsíců úplně zakázalo používat je na všech plodinách s výjimkou těch pěstovaných ve sklenících. A to i přes silný nesouhlas mimo jiné britského Národního svazu zemědělců. „Potřebujeme provést ještě další studie, abychom prověřili a porozuměli tomu, jak si může hmyz upřednostňování takových chemických látek vybudovat,“ cituje server Independent spoluautora výzkumu Andrese Arce.

autor: ah
Spustit audio
  • Ve Španělsku chtějí využít popadané pomeranče k výrobě energie

    26. únor 2021
    pomeranč, pomeranče, pomerančovník

    Španělská Sevilla má plán, jak se účinně zbavit tun ovoce popadaného v ulicích. Metan z hnijících pomerančů má již brzy generovat energii. O plánu píše server Inhabitat  s odkazem na britský Guardian.

    Sevillská vodárenská společnost Emasesa chce využít 35 tun ovoce a metanem z fermentujících pomerančů pohánět generátory pro zařízení na čištění vody. Pokud bude tento experiment úspěšný, ovoce by jednou mohlo dodávat do sítě přebytečnou energii. Některé pokusy prokázaly, že tisíc kilogramů pomerančů může jeden den napájet pět domů.

    Pomeranče na stromech v sevillských ulicích sice vypadají hezky, jakmile spadnou a auta je rozmačkají, je z nich nepořádek. Město kvůli tomu zaměstnává asi 200 lidí, kteří ovoce sbírají. „Doufáme, že brzy budeme schopni recyklovat všechny pomeranče ve městě,“ řekl Guardianu Benigno López ze společnosti Emasesa. Odhaduje, že takový cíl by si vyžádal investici ve výši 250 tisíc eur.

    Přečtěte si také Čtyři muži snědli za půl hodiny přes 30 kilo pomerančů. Chtěli se vyhnout příplatkům za nadváhu zavazadel.

  • Poslech hudby bez rozptylování. Lidé se vrací ke starým walkmanům a MP3 přehrávačům

    26. únor 2021
    walkman, poslech hudby

    Nejen móda může být vintage. I v oblasti hudebních technologií se někteří lidé v poslední době rádi vrací k osvědčeným možnostem. O trendu píše na svém webu britská stanice BBC.

    Alex Warren je autorem knihy Technoutopia. „Kniha je o tom, jak můžeme omezit naši závislost na technologiích. Takže mě zajímají starší zařízení, u kterých lidé každou chvíli nekontrolují displej kvůli zprávám, které jim chodí,“ vysvětluje Warren BBC.

    On sám používá třináct let starý MP3 přehrávač, na který se vejde 10 až 15 alb. Líbí se mu, že při přehrávání hudby ho nic nerozptyluje a není závislý třeba na telefonu, který je plný aplikací. Starší zařízení jsou taky odolnější – jeho přehrávač funguje i potom, co ho nechal v kapse a vypral v pračce.

    Taky Graeme Patfield je milovníkem starších technologií. Pracuje jako komunikační konzultant a svůj walkman používá už téměř dvacet let. „Hudba z něj zní mnohem čistěji a ostřeji než cokoliv jiného. A na jednu klasickou baterku vydrží hrát neskutečně dlouho,“ vysvětluje. Kouzlo poslouchání hudby z walkmana znovu objevil během pandemie a lockdownu. Připomíná mu staré časy. A taky jemu se líbí, že ho nic neruší a může se soustředit jen na hudbu.

    BBC ještě připomíná, že vintage technologická zařízení můžou svým milovníkům ušetřit peníze, protože stojí výrazně méně než ta nová. Ve Velké Británii se na webu eBay prodávají v průměru za 37 liber.

  • Nick Cave a Warren Ellis pustili do světa společné album, které vzniklo během lockdownu

    26. únor 2021
    Nick Cave a Warren Ellis

    Na streamovacích platformách včetně Spotify si lidé mohou poslechnut nové album Nicka Cavea a Warrena Ellise pod názvem Carnage. Hudebníci ho dali dohromady během lockdownu, informuje americký hudební server Pitchfork. Album zatím vyšlo jen digitálně, na vinylech a CD by mělo být prostřednictvím Goliath Records k dostání od 28. května.

    Muzikanti spolu už dřív spolupracovali na několika soundtracích, vedle toho je ale Carnage jejich první společné album. Najdete na něm osm skladeb v celkové stopáži kolem čtyřiceti minut.

    Nick Cave desku ve svém prohlášení popsal jako „brutální, ale velmi krásnou, vnořenou do společné katastrofy“. Warren Ellis k tomu dodal, že osm písní vzniklo mimořádně rychle, jejich základ prý hudebníci vytvořili během dva a půl dne.

    Nick Cave své fanoušky potěšil už loni online přenosem a záznamem intimního koncertu pod názvem Idiot Prayer. Ten odehrál v prostorách ikonického Alexandra Palace na severu Londýna jen s klavírem.

  • Beran na útěku na sobě nesl přes pětatřicet kilogramů vlny. Překonal tak ovčí rekord

    25. únor 2021
    Beran Baarack

    Na australském venkově našli farmáři dlouho ztraceného berana, kterému během doby, kdy byl na útěku, dorostlo přes 35 kilogramů vlny. Beran, jemuž dali zachránci zábavné jméno Baarack, tak stanovil nový rekord, kterým předčil i slavnou novozélandskou ovci jménem Shrek. Ta byla na útěku šest let.

    Beran plemene merino, které je známé pro svou jemnou vlnu, upoutal pozornost zachránců, když viděli obrovskou kouli připomínající ovci toulající se osamoceně krajinou. „Jedno ucho měl označené, ale vypadalo to, že má štítek se jménem zarostlý do hustého porostu až k očím. Kvůli tomu nemohl skoro nic vidět,“ říká pro Guardian Kyle Behrend z útulku Edgar's Mission Farm Sanctuary, kde se teď beran nachází.

    Z Baarackovy mohutné zásoby vlny lze uplést třeba 61 svetrů nebo 490 teplých ponožek. Deník Guardian připomíná, že nalezený ovčí rekordman předčil i další ovčí celebrity – zmíněnou novozélandskou ovci Shrek nebo Shaun the Sheep (ovečku Shaun), kterou v roce 2014 farmáři našli s 23,5 kilogramu vlny navíc.

    Podle Behrenda si teď Baarack na novou váhu zvyká a pomalu se sžívá s dalšími ovcemi na farmě.

  • Želvy ohrožené ropnou skvrnou u pobřeží Izraele zachraňuje majonéza

    25. únor 2021
    Záchranáři zjistili, že díky majonéze mohou zachránit ohrožené mořské želvy, které by se jinak udusily kvůli dehtu z ropné skvrny. Ta se minulý týden objevila u pobřeží Izraele

    Záchranáři zjistili, že díky majonéze mohou zachránit ohrožené mořské želvy, které by se jinak udusily kvůli dehtu z ropné skvrny. Ta se minulý týden objevila u pobřeží Izraele. Vzácné druhy želv jsou teď kvůli ní na hranici přežití a ekologové hledají způsoby, jak je zachránit.

     

    „Přivezli je k nám plné dehtu. Jejich průdušnice byla zvenku i zevnitř zanesená,“ říká Guy Ivgy, lékařský asistent Národního centra pro záchranu mořských želv v Izraeli, který popisuje i to, jak nyní léčí 11 ohrožených želv. Záchranáři se totiž snaží dostat toxické látky pryč z jejich vnitřností a konečně našli způsob, jak je možné dehet vypláchnout pryč.

    „Krmíme je hmotami, jako je majonéza, což umožní vyčistit jejich tělo a rozbít dehet, který pak živočichové vyloučí,“ dodává zvěrolékař. Proces léčby ohrožených želv by měl trvat jeden až dva týdny a následně je záchranáři vypustí zpět do přírody. Informuje o tom deník Independent.

    Ropná skvrna, která zásadně poškozuje mořské organismy i rostliny, se táhne přes 160 kilometrů na jihu izraelského pobřeží. Tamní média hovoří o nejhorším znečištění moře za několik desítek let, které se z velké části týká právě i ohrožených zelených mořských želv hnízdících na blízkých plážích. Na pomoc s vyčištěním pobřeží se dosud přihlásilo tisíce dobrovolníků. Tento týden také izraelský soud vydal zákaz publikací o vyšetřování úniku z neznámého plavidla.

  • Námořník přežil 14 hodin sám uprostřed Pacifiku. Držel se jen ztracené bójky

    25. únor 2021
    bóje - bójka

    Námořník, který nad ránem spadl z paluby nákladní lodi uprostřed Pacifiku, přežil jenom díky staré rybářské bójce. Lodní inženýr Vidam Perevertilov se jí na otevřeném moři nedaleko Nového Zélandu držel dokonce bez záchranné vesty.

    Lodní inženýr lodi Silver Supporter z paluby spadl 16. února okolo čtvrté hodiny ráno. Úplně sám se tak ocitl na otevřeném moři mezi Severním ostrovem a Pitcairnovým ostrovem u Nového Zélandu. Ztracený uprostřed oceánu se proto při svítání rozhodl plavat směrem k černému bodu, který viděl na obzoru. „Svůj pád do moře si nepamatuje, asi na chvíli omdlel,“ upřesňuje Perevertilovův syn, který také tlumočí slova svého otce, podle něhož právě končil noční směnu ve strojovně, a když se šel projít po palubě, pocítil závrať.

    Dnes si námořník pamatuje už jen to, jak se sám probudil ve vodě a plaval směrem k opuštěné bójce. Posádce lodi trvalo víc než šest hodin, než lodního inženýra začala postrádat. Společně s využitím letadel francouzského námořnictva ale po několikahodinovém pátrání v okruhu 400 námořních mil od Francouzské Polynésie ztraceného muže našli. Informuje o tom deník Guardian.

    Sám uprostřed oceánu udělal během svítání rozhodnutí, které mu zachránilo život. Plaval směrem k černému bodu na obzoru, kterým se ukázala být opuštěná rybářská bójka. „Jeho vůle přežít byla opravdu silná, ale řekl mi, že než vyšlo slunce, měl co dělat, aby vydržel na hladině,“ popisuje jeho syn Marat. Bójky se pak i bez záchranné vesty vydržel držet až do večerních hodin, kdy ho lokalizovala záchranná loď.

    Záchranáři celou akci hodnotí úspěšně a podivují se hlavně nad silou Perevertilova, který ustál sílu pacifických podmořských proudů. „Skutečnost, že ho posádka Silver Supporter našla a on přežil, je opravdu neuvěřitelná,“ uzavírá událost guvernérka Pitcairnových ostrovů Laura Clarke.

  • Probuzení z hudební hibernace. Hudební ceny Vinyla patří kapele Tábor, rapperům 58G a labelu Divnosti

    24. únor 2021
    Tábor

    Desátý ročník hudebních cen Vinyla zná vítěze. Nejlepší deskou roku zvolili kritici album Liebe od skupiny Tábor. Ocenění objev roku pak patří jihlavskému rapovému triu 58G vedenému rapperem a fotbalistou Tomášem Kučerou. Publicisté Miloš Hroch, Karel Veselý a Zdeněk Lichnovský jako zástupci poroty na slavnostním vyhlášení v prázdném Lucerna Music Baru předali také ocenění za počin roku pro label Divnosti, který má na starosti hudebník Tomáš Tkáč.

    „Kapela díky svým kořenům v hardcorové a noise-punkové hudbě dokáže zapůsobit skutečně strhující silou, jaká v českém písničkářství nemá obdoby,“ vysvětluje hudební publicista Miloš Hroch význam oceněné desky roku Liebe od kapely Tábor a jejich hudbu přirovnává k fúzi zvuku dronemetalové skupiny Earth a tvorby českého písničkáře Oldřicha Janoty.

    Podobně jedinečný zvuk podle kritiků loni představilo i rapové trio 58G, které si odneslo cenu za objev roku. „Při sestavování svého specifického zvuku našli inspiraci v syrových odnožích rapu, jako jsou drill, trap či grime, z čehož vyznívá specificky klaustrofobní produkce. Texty jsou plné důmyslných odkazů na fotbal, rap a vše prorůstá výrazný pocit sebevědomého outsiderství,“ upřesňuje dramaturg Zdeněk Lichnovský. U jihlavského tria vyzdvihuje hlavně syrově realistický popis života na maloměstě na debutové nahrávce 58 tape vol.1.

    Vůbec poprvé organizátoři předali i Cenu Jany „Apačky“ Grygarové za publicistiku pro nejlepší hudební novináře pod 27 let, kterou si rozdělili Aneta Martínková z časopisu Full Moon a Radim Lisa z blogu Mixtape Spojka. Porota u obou autorů ocenila hlavně jejich schopnost zprostředkovat čtenáři širší souvislosti a kontext.

    Díky tomu podle nich pomáhají vytvářet prostředí otevřené hudební žurnalistiky, která je inspirativní pro posluchače, ale i budování hudební scény. „Chceme zdůraznit, jak důležité je o klubové hudební scéně přemýšlet, protože bez dobré zpětné vazby se jen těžko může posouvat někam dál,“ odůvodňuje smysl novinářské ceny Tomáš Grombíř, jeden z organizátorů výročních cen Vinyla.

    Ocenění za objev roku si pak odnesl hudebník Tomáš Tkáč, který jako hlavní tvář stojí za aktivitou labelu Divnosti. „Pod logem labelu vyšlo sedm zdařilých desek, na nichž se Tkáč navíc podílel i jako producent nebo autor – kromě skupin Pris a Něco něco, v nichž působí, to byly třeba také výrazné objevy Člověk krve, Makak nebo Parta vynikajících lidí. Tkáčovi se pod Divnosti podařilo shromáždit silnou skupinu tvůrců, které nespojuje nějaký žánr, ale spíše hledačské přístupy v tvorbě v duchu do-it-yourself a také důraz na češtinu,“ vysvětluje publicista a spisovatel Karel Veselý.

    Během večera, který pro stream moderoval Saša Michailidis, mluvila porota složená z 26 hudebních novinářů hlavně o vlivu pandemie na podobu současné hudební scény. „Slavnostní předávání alespoň v online podobě vnímáme jako pozitivní poselství ve smyslu, že se na hudebníky nezapomnělo,“ hodnotí tak letošní ročník Vinyly jeden z jejích organizátorů, promotér Pavel Uretšlégr.

    Zároveň ne moc pozitivně dodává, že se teď tvorba české alternativní scény bez živého hraní těžko dostává k širšímu spektru posluchačů. „Hudebníkům sice nikdo nebrání, aby si v ústraní skládali a připravovali velké věci, jenže právě alternativní scéna, kde se netočí velké peníze, svou radost a zadostiučinění čerpá z živého hraní a z kontaktu s fanoušky – nyní je však scéna ve stavu hluboké hibernace,“ uzavírá důvody, proč je podle něj důležité, aby Vinyla svojí aktivitou hudebníky více povzbudila.

    Pusťte si také rozhovor Takhle zní umírající harmonium. Pražská čtveřice Tábor o zkoušení v pokoji a debutové nahrávce.

  • Zalesňování není vždy správné. V Anglii je jím ohroženo mnoho vzácných druhů zvířat i rašelinišť

    24. únor 2021
    les, stromy

    Britská vláda se velmi aktivně snaží navyšovat zalesněná území. Dlouhodobý cíl do roku 2050 je každoročně pokrýt novými stromy prostor o rozloze třiceti tisíc hektarů. Ambiciózní plán tak počítá se zalesněním šestadvaceti procent celé země. Pokud se to povede, měla by Velká Británie dosáhnout nulových emisí, píše deník The Guardian.

    Zalesňování ale není vždy tím správným způsobem, jak přírodě pomoct. Klíčové je, kde se stromy vysazují. Ochránci přírody dlouhodobě vyzývají komisi, která výsadbu nové zeleně zaštiťuje, aby zachovávala původní místa lesů a nezasahovala do oblastí s ohroženým biotopem.

    Jedním takovým ohroženým typem krajiny jsou například rašeliniště. Hned několik jich bylo poškozeno při vzniku nového lesa u farmy na severu Anglie. Tam je v ohrožení až 100 vzácných druhů rostlin. Ohrožená jsou také zvířata, kterým zalesňování narušuje jejich přirozené prostředí. Nejvíce se to týká ptáků, kteří hnízdí na zemi, a tím pádem nemohou hnízdit v lesích. Zároveň se nové stromy stávají domovem predátorů, jako jsou jezevci, lišky nebo káňata.

    Největší spor týkající se problému nových zelených ploch se nyní řeší v hrabství Northumberland, kde je v plánu projekt s názvem Wallshield 2. Proti němu se postavilo mnoho příslušných institucí, není tedy vyloučeno, že bude nutné výrazně upravit jeho parametry, aby mohl být realizován. Podobně tomu bylo u projektu s názvem Wallshield 1, jehož výsadba proběhla před pěti lety – ovšem až poté, co byl zredukován jeho rozsah a došlo k přizpůsobení konkrétním lokálním podmínkám.

  • Pandemie covidu-19 nás doslova připravuje o vlasy. Důvodem může být stres, ale i nemoc samotná

    24. únor 2021
    kartáč na vlasy

    Lékaři v posledních měsících uvádí vysoký nárůst pacientů, kteří trpí nadměrným vypadáváním vlasů. Stejně jako za mnohým i za tímto problémem stojí pandemie covidu-19.

    Podle datové firmy Spate intenzita vyhledávání termínu „ztráta vlasů“ na internetovém prohlížeči Google za posledních 12 měsíců narostla o 8 %. Ve Spojených státech bylo téma průměrně vyhledáno až 829 000krát měsíčně, uvádí deník The New York Times

    Podle všeho to není pouze zbytečná obava z estetických dopadů, ale prokázaný vedlejší efekt nemoci. Telogen effluvium, v lékařském světě známá jako dočasná ztráta vlasů, může být výsledkem horečky, nemocí a silného stresu. Dopadem je zrychlení fáze, kdy jsou vlasy vylučovány z životního cyklu. Podobné vypadávání vlasů můžou sledovat například ženy po porodu.

    „Vypadávání vlasů může způsobit jakýkoliv typ silného stresu. I když ne každý byl nemocí covid-19 infikován, žijeme tu s ním všichni. A to nás zatěžuje,“ řekla doktorka Abigail Cline, která se problematikou dlouhodobě zabývá. Kromě stresu na vlasy působí i nemoc samotná. Zatímco ve zdravém stavu a bez stresu je poměr rostoucích a klidových vlasů 90 : 10, při prodělání nemoci, jako je například covid-19, se může poměr posunout až na 50 : 50.