Co nejblíže k fontáně opravdové hudby. Damon Albarn došel od Blur a Gorillaz až na pobřeží Islandu

1. prosinec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Damon Albarn

Hudebním fanouškům bude už navždy zapsán v mysli jako leader dvou naprosto zásadních kapel, které jsou zmíněny v titulku. Damon Albarn to chápe, ale zároveň je pravým opakem někoho, kdo se, minimálně co se týká hudby, nostalgicky vrací zpátky. A přestože vedle svého sólového projektu paralelně pracuje i na novým písních pro Gorillaz, je zcela jasné, jak má nyní nastavené priority. Nebo alespoň jak tomu bylo v posledních letech, kdy pracoval na svém právě vydaném albu.

To dostalo poetický název The Nearer the Fountain, More Pure the Stream Flows, který vychází z básně Johna Clareho z první poloviny 19. století. Albarn ji použil jako výchozí bod pro fascinující kolekci skladeb, které byly nahrány v jeho domě na Islandu. Rozesadil hudebníky u sebe na dvoře a nechal je „nahrát krajinu“. Všichni společně tak zachycovali třeba atmosférické změny, jak se déšť mění ve sníh nebo i měsíc a jeho různé fáze a úhly. A stvořili tak zcela unikátní hudbu.

Hodně originální je i tvorba norského, v Berlíně usazeného umělce Bendika Giskeho. Ten na aktuálním albu Cracks pracuje s možnostmi saxofonu a ve výsledné hudbě využívá jak jeho melancholický rozměr, tak i velmi fyzické stránky jeho zvuku. Sám hovoří o hledání cesty k úplné synergii člověka a nástroje. Nástupce debutové desky Surrender mimoděčně dokazuje, že možnosti nástroje, který je tady skoro dvě stě let, nebyly zdaleka vyčerpány.

Modeláři na cestě kolem světa. Jejich výlet tentokrát začíná v domácí Kolonii pes a přes Island a Berlín se dostanou až za oběžnou dráhu, respektive k albu progrockových Martians.

Spustit audio