Co přijde po Vinnetouovi a nové vlně? Legendární Kino 64 U Hradeb znovuoživilo turistický skanzen na Malé Straně

„Byla jsem tu třeba na filmu o Doors, ten tu měl premiéru. A všechny malostranský děti šly místo do školy taky sem na ten film a byly z toho úplně hotový,“ vzpomíná starší paní. Jan Čep, iniciátor projektu, v dříve luxusním kinosále odpovídá na dotazy desítek zájemců, kteří přišli na komentovanou prohlídku a přednášku. Mezi návštěvníky je i řada pamětníků, kteří přidávají vzpomínky a postřehy z dob, kdy kino bylo jedním z pražských kulturních center.

Otevřeli tu začátkem roku 1964, výstavba kina se na tomto místě ale plánovala už v roce 1948, Ministerstvo národní obrany tu chtělo postavit kulturní zařízení pro důstojníky. Nejprve uvažovalo o divadle, o něco později se rozhodlo pro biograf. Stavět se v proluce po dvou gotických domech začalo koncem 50. let, interiér byl navržen v takzvaném bruselském stylu a k objektu patřila i kavárna, vinárna a mléčný bar.

Kino 64|foto: Kristýna Svobodová

Poblíž Karlova mostu tak vznikl jeden z nejvýznamnějších kulturních prostorů poválečné Prahy, premiérové kino s nejmodernějším technickým vybavením. Provoz zahájilo první uvedení muzikálu Starci na chmelu, premiéru zde měla většina filmů nové vlny i řada zahraničních novinek. 12. února 1965 zde vstoupil na plátna českých kin Vinnetou.

V 90. letech sál těžko odolával konkurenci multikin a v roce 2002 zanikl. Hrozilo jeho přebudování na podzemní garáže. Nakonec se tento plán podařilo odvrátit, ale povodeň stejného roku zcela zničila všechny interiéry a prostor od té doby víceméně chátral. Pak se Jan Čep se svým týmem rozhodl významnou filmovou památku zachránit: „Bydlím na Malé Straně, kdysi jsem tu viděl pro mě kultovní filmy jako třeba Lost Highway, a když jsem zjistil, že kino je na prodej, tak jsem začal shánět investory, abychom kino koupili a dali znovu do kupy.“

Čep a jeho spolupracovníci by z kina rádi měli otevřený multižánrový prostor. „My tomu říkáme kultiplex – víc než kino. Už jsme tu dělali konference, benefice, divadlo, divadlo nových forem, přednášky, různá setkávání. Říkáme, že se tu snoubí kreativita, imaginace a byznys. Ale byznys, kdy nejde o to, vydělat za každou cenu, ale o nějakou přidanou hodnotu.“

Podle Čepa se postupná revitalizace kina daří především díky úsilí dnes již stovek lidí především z malostranské komunity, pro kterou prostor byl a je srdcovým místem. Potvrzují to nejen starší, ale i mladší pamětníci: „My jsme sem v devadesátých letech chodili jako malí kluci, protože jsme rodilí Malostraňáci. Pro mě to byl vždycky velký zážitek, protože to nebylo žádné multikino. Měli jsme to jako za odměnu, když jsme mohli jít do kina pár set metrů. Máme na to super vzpomínky, jak rodinný, bratrský, tak malostranský.“

Malá Strana je dnes z velké části gentrifikovaná, původní obyvatele nahradili turisté a obchodníci. Možná i proto, aby se ubránili náporu hotelů a obchodů se suvenýry, se zbývající „domorodci“ tak výrazně zapojují do dění ve svém okolí, a to nejen v případě obnovy tohoto místa. Malostranští obyvatelé tvoří silnou sousedskou komunitu a i díky tomu jsou projekty jako revitalizace Kina 64 U Hradeb vůbec možné. Všichni se shodují, že prostor, který by sloužil místním, je tu více než potřeba. Jak zdůrazňuje další ze starousedlíků: „Žije tady spousta lidí a pro ty tady není nic, těm by to mělo sloužit. Aby město žilo a aby místní lidi měli kam zajít.“

Kino 64|foto: Tiskový servis Kino 64 U Hradeb