Dokud nevycestujeme za hranice, nemusíme si ani uvědomit, na jak vysoké úrovni je v České republice turistické značení. Český systém je totiž jednoduchý a velmi snadný a praktický pro orientaci. „Zvykli jsme si, že vystoupíme na zastávce nebo nádraží a hned máme k dispozici velké tabule s informacemi a turistickými mapami, což v jiných zemích zdaleka neplatí,“ potvrzují Hana s Gabrielou. „U nás se stačí držet značek a rozcestníků, ve světě to takhle ale nefunguje. Cesty tam často náhle končí a člověk musí mít povědomí, kam jde.“
Ještě specifičtější byla před několika lety situace právě na Zakarpatské Ukrajině, kde má turistické značení tradici už od dob, kdy byla ještě součástí Československa. „Když jsme tam začínali se značením, nějaké už před námi sice existovalo, ale nebylo příliš kvalitní. Například se neznačily křižovatky, protože se předpokládalo, že člověk zná směr, kam chce jít, nebo se používala jenom jedna, žlutá barva,“ vzpomíná Hana Rosová.
První tuzemská turistická značka vznikla v roce 1884 na hoře Radhošť v Beskydech. V dnešním Česku najdeme přes 42 tisíc kilometrů značených pěších tras, což je s přihlédnutím k velikosti země unikátní. Například Maďarsko jich má 11 tisíc, Nizozemsko 5 tisíc, píše server E15. Češi nyní exportují své pěší know-how do různých zemí po světě. V Brazílii pomáhá už od roku 2015, nově ale prakticky od nuly začínají se značením v Gruzii a také v albánských horách. Česká rozvojová agentura pracuje v gruzínském Tušsku na několikaletém projektu s pětimilionovým rozpočtem, který letos vrcholí. V Tušsku teď 20 dobrovolníků kromě značení tras také opravuje hrad Keselo. Čeští experti vytvořili detailní mapu celé oblasti. „Zkušenost s turistickým značením v ČR je považována za nejspolehlivější a nejpropracovanější nejen v Evropě, ale i globálně, což se potvrdilo i v Tušsku,“ řekl serveru E15 Michael Hošek z evropské asociace chráněných území Europarc Federation. V Albánii pomáhá projekt Albánská výzva, směřuje tam česká rozvojová pomoc a peníze z visegrádských fondů. V minulých letech tu díky dobrovolníkům vznikla solární elektrárna nebo most přes řeku Narenth. České turistické značení je víc a víc vidět také v Zakarpatské Ukrajině a v rumunském Banátu, projekty tu jsou dlouhodobé a přibývají další, Česko tak bude dál pomáhat světu v tom, aby se neztratil.
Teď se každé léto, vždy první dva týdny v červenci, rozšíří síť značených turistických tras na Zakarpatské Ukrajině o několik desítek kilometrů díky pravidelným „táborům“, které organizuje hnutí Brontosaurus. Za sedm let se jich zúčastnilo na 250 dobrovolníků a spousta se jich vrací opakovaně. „Za jeden tábor označíme zhruba mezi 60 a 70 kilometry,“ říká Gabriela a dodává, že během dnů se počty kilometrů mohou hodně lišit. „Někdy zvládneme za den osm kilometrů, jindy, když musíme cesty přímo vytvářet například prosekáváním, jsou to třeba jen dva.“
Letošní tábor už je téměř zaplněný, ale stále ještě zbývají volná místa pro kluky, kterých se většinou hlásí méně, děvčata už musejí počítat spíše s postem náhradnic. „Ne každý si totiž představí, o co přesně na táboře jde, takže pak ještě posíláme detailní informace, které můžou někoho odradit,“ konstatuje Gabriela. Pokud vás tento netradiční letní „tábor“ zaujal, přihlášky je možné podávat na stránkách neziskové organizace Brontosaurus.
Proč si Gabriela a Hana vybraly pro značení turistických tras právě Zakarpatskou Ukrajinu? Kde lze na internetu najít mapy Zakarpatské Ukrajiny s turistickými trasami včetně GPS souřadnic, ale také tipy na ubytování? A jaká je situace ohledně klasických papírových map? Poslechněte si celý rozhovor!
