Colbert: Komik-provokatér, na kterého se dá dívat místo zpráv

26. březen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03088493.jpeg

„Vladimir je můj přítel, takže kdybyste o něm říkaly něco špatného, tak to pak vystřihnu,“ varoval Stephen Colbert nedávno Naděždu Tolokonnikovovou a Mariju Aljochinovou z Pussy Riot ve svém pořadu The Colbert Report. Jeho parodie na konzervativního amerického žurnalistu ukazuje, jak populární a vlivná může být politická satira.

„Když jsem viděl Obamovy fotky, na kterých telefonuje s Putinem, tak jsem se zhrozil. Žádná kravata, džíny a džínová košile? Takhle nás reprezentuje? Každý ví, že Putin mezitím u telefonu sedí do půl těla nahý, hladí tygra a dívá se do zrcadla nekonečnosti,“ komentuje Stephen Colbert aktuální události ve svém okénku nazvaném Aktuality o studené válce, nedělá si ale zdaleka legraci jen z ruského prezidenta. „Jak všichni, kdo se dívají na moji show, vědí, studená válka neskončila. Kdo by totiž asi hodil atomovku na Detroit, kdyby už bylo po ní?“ říká ve chvíli, kdy se vedle něho na fotce objevují opuštěné ulice nejlidnatějšího města Michiganu, ve kterém mezi lety 2000 a 2010 klesl kvůli úpadku automobilového průmyslu počet obyvatel o čtvrtinu.

03088496.jpeg

Show katolíka Colberta, který kromě zesměšňování amerických politiků učí v nedělní škole, je v některých obdobích, jako v době minulého konventu amerických republikánů, u mladých diváků dokonce nejsledovanějším politickým pořadem. Běžně si ho zapne přes milion lidí a existuje také velký počet těch, kteří si jeho pořad, vysílaný kanálem Comedy Central, pouští ze záznamu. Všechny jeho epizody jsou na webu stanice dostupné i z České republiky. Traduje se, že první epizody pořadu, ve kterém se stylizuje do role bigotního konzervativce (předlohou je legendární moderátor Bill O’Reilly z televizní stanice Fox), sledovalo mnoho konzervativně naladěných diváků ve víře, že to seriózně vypadající moderátor myslí vážně.

Terčem Colbertových vtipů jsou nejčastěji projevy nesnášenlivosti a hrubá neznalost faktů amerických televizních moderátorů nebo jakékoliv přešlapy politiků i jiných veřejných figur. V roli nadšeného konzervativce parodované výroky posouvá ještě dál za hranice absurdity, je přesvědčen, že homosexuálové způsobují globální oteplování, na větu historika Simona Shamy o tom, že v době Kryštofa Kolumba byli někteří Židé označovaní jako Noví křesťané, odpovídá: „Noví křesťané? Není to zdvořilé pojmenování pro Židy?“

03088494.jpeg

Colbert byl původně součástí podobně populární The Daily Show, kterou moderuje jeho blízký kolega John Stewart, popularita jeho komické postavy si ale časem řekla o vlastní pořad. Časopis TIME Colberta několikrát zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí planety. Na rozdíl od Louise C.K. nebo Kristen Wiig a jiných bavičů, kteří se v žebříčku také ocitli, ale Colbert nebývá uváděn mezi komiky. Některé jeho nápady účinkování v televizním pořadu přesahují, v čísle z roku 2012 je označen jako „Provocateur“.

Provokovat se mu rozhodně povedlo, když v roce 2006 jako jeden z hostů prominentní večeře s novináři v Bílém domě ve své šestnáct minut dlouhé řeči parodoval výroky politiků a novinářů včetně George Bushe. Prezidenta, který nedlouho předtím nepříliš přesvědčivě zachraňoval jih Ameriky po hurikánu Katrina, charakterizoval jako muže, který si stojí za svým a nejen, že „stojí za věcmi, stojí také na nich, například na letadlových lodích nebo na zdevastovaných, nedávno zaplavených náměstích“. „Amerika vždycky světu umí ukázat, že stojí pevně na nohou, od toho máme photoshopy a montáže,“ vypráví na záznamu z události, který se velmi rychle stal internetovou senzací.

03088495.jpeg

O pět let později Colbert zakládá vlastní Super PAC, typ společnosti, které mohou přijímat nelimitované peněžní dary od jakýchkoliv jednotlivců, společností a jiných skupin a používat je v politické kampani pro podporu některého z kandidátů – pod podmínkou, že s ním svoje aktivity společně nekoordinují. Colbertův Super PAC a série společných vystoupení Colberta a Johna Stewarta byla snad nejzábavnějším možným vysvětlením financování politických kandidátů v USA, které podle kritiků svým nastavením zvýhodňuje zájmy bohatších. ¨

David Vávra ve svém loňském rozhovoru pro Radio Wave, který se týkal také České sody, říká, že dělat politickou satiru dnes už by šlo těžko. Podle něj jsou politici sami o sobě už tolik vtipní a absurdní, že to nemá cenu. Na českém internetu se ale politické satiře daří dobře a právě zavedené show jako The Colbert Report nebo The Daily Show jsou důkazem, že takové pořady mohou fungovat jako druh televizní zábavy, politického aktivismu i boje se zabedněností. „Jaké bylo zahájení olympiády?“ shrnoval nedávno Colbert události v Soči. „Nádherné a poučné. Brečeli jsme, smáli jsme se, dozvěděli jsme se, že Finsko a Dánsko jsou dvě různé země.“

Čtěte také

autor: Táňa Zabloudilová
Spustit audio