Colours 2017: Kvalitní česká scéna vs. megalomanské plány organizátorů

25. červenec 2017

Letošní ročník nejznámějšího českého festivalu Colours of Ostrava byl zatím největším, který se v srdci ocelového města konal. I když pořadatelé, stejně jako v případě minulého ročníku, odmítají zveřejnit čísla návštěvnosti, Dolní oblast Vítkovic praskala ve švech. To s sebou krom hudebních zážitků bohužel přineslo i události, které mnohým milovaný festival značně znepříjemnilo.

To, že areál festivalu není nafukovací, bylo znát po celé čtyři dny jeho konání. „Záchodů je sice o 15 % více, ale přibylo taky o 20 % víc lidí,“ shrnuje situaci ohledně toalet sekuriťák, který ochotně pouští dámy i pány odskočit si za plot několik desítek metrů od hlavní stage. Festivalová klasika v podobě čekání na volnou budku je ale ničím oproti diskutovanému dramatu u vstupů, které se odehrálo hned první den Colours. Několikatisícový dav čekal na výměnu lístku za pásku s čipem i hodiny a několik návštěvníků pod žárem letního slunce zkolabovalo. Koncert zpěvačky Birdy mnozí sledovali skrz plot areálu a bylo jasné, že rozžhavenou masu nelze před branami Colours déle udržet. Organizátoři sice tvrdí, že průchod otevřeli z vlastní iniciativy, a kvitují své rozhodnutí jako správné, podle některých svědků ale neměli na vybranou, neboť si dav cestu uvolnil sám. Vystoupení Alt-J a Imagine Dragons tak sledovali i ti, kteří se do proudu lidí přichomýtli bez koupeného lístku, a facebookovou stránku Colours už první den zaplavily stížnosti a nespokojené reakce.

Organizátoři totiž podle všeho zkoušeli najít strop festivalu. To se projevilo nejen na množství návštěvníků (kterých podle některých odhadů v jeden den dorazilo více než 45 tisíc), ale i na samotném programu festivalu. Colours jsem se zúčastnil už několikrát a pamatuji doby, kdy kvalita line-upu převyšovala kvantitu prodaných lístků. Tehdy si každý z pestré palety návštěvníků, kterou klasicky tvoří mimo jiné rodiny, továrenští fachmani nebo mladí alternativci, vybral z programu to své a žánrově šlo skutečně o nejbarevnější festival. Letos byl ale výběr hlavních hvězd programu postaven tak, aby nalákal co největší masu. Namítnete-li, že Alt-J musí srdce milovníka kytary uspokojit, odpovím, že Tame Impala, MGMT, Iggy Pop, M83, Slowdive nebo Sigur Rós z minulých ročníků hrají trochu jinou ligu.

České scéna saves the day

A tak se několikrát stalo, že jsem prázdná okna ve svém festivalovém programu vyplňoval interprety, které bych za jiných okolností s radostí oželel. Vychvalované vystoupení energické písničkářky LP nahradila nuda se zpěvačkou Norah Jones, kterou dovršilo mé zklamání z vystoupení indierockových HAUS. Festivalový čtvrtek zachránili až Midi Lidi a koncerty Cold Cold Nights a Johnny the Horse. Ostatně Full Moon stage byla tradičně ostrovem kvality a útočištěm pro ty, kteří před prodíráním se desetitisícovými davy dali přednost menší stagei, a kromě zajímavých jmen ze zahraničí (vrcholem byl sobotní koncert amerického rockového písničkáře Rona Galloa) nabídla i to aktuálně nejlepší napříč celou českou scénou.

Publikum festivalu Colours of Ostrava 2017

Páteční program sliboval zajímavější zážitky, i když pro mě osobně začal trochu neslavně. Hledal jsem výmluvu, proč nedoprovodit svoji mámu na koncert Michala Hrůzy, v programu jsem ji bohužel nenašel. Vtipy na téma Hrůza vs. Ostrava z jejích úst sice pobavily, mou hudební žízeň však uhasil až dné, který si za svůj křehký a intimní set vysloužil potlesk. Největším překvapením festivalu zůstává indierocková čtveřice Teleman, která potěšila především omladinu zvyklou na dobrou kytarovku. To výborný koncert hvězd osmdesátkového popu Midnight Oil spojil generace a z úst energických šedesátníků a známých aktivistů zazněla i letos první festivalová kritika kapitalismu a podpora ochrany planety. To vše paradoxně na stagei nesoucí jméno jedné z největších českých bank.

Podobných situací ale letošní ročník přinesl více, neboť podoba areálu spíše než uvolněný hudební Woodstock připomínala bujarý svatostánek konzumu. Některým sponzorům byly přenechány dokonce celé části areálu a všudypřítomné reklamní bannery, stánky a letáky kazily příslib klidu a odpočinku, kvůli kterým kdekdo na festival jezdí. „Na tu stage prostě nejdu,“ říká mi dlouholetý přítel a rodilý Ostravan. A dodává: „Nebudu podporovat někoho, kdo je největším znečišťovatelem ovzduší v regionu.“ Organizátoři ale spojení s velkými sponzory obhajují jasně – sama ředitelka festivalu Zlata Holušová tvrdí, že Colours se prý i díky sponzorům mohou pyšnit jedněmi z nejlevnějších festivalových lístků v Evropě.

Zpěvák kapely Midnight Oil Peter Garrett na festivalu Colours of Ostrava 2017

Electronic stage zdrojem objevů

Prim letos kvůli absenci silnějších headlinerů hrála především jména elektronické scény. Vrchol pátečního programu Moderat svou epileptickou světelnou show přebili francouzští Justice, kteří si zaslouží titul nejlepšího koncertu festivalu. Velkým překvapením byla i samotná Electronic stage, která byla dalším zdrojem neokoukaných i zavedených jmen – Max Cooper, Machinedrum, Lone nebo Dusty Kid potěšili všechny, kteří si na Colours přišli především zatancovat. Podobný efekt způsobil i britský funkatýr Jamiroquai, jehož vystoupení na hlavní stagei rozhýbalo i několikatisícový dav zahalený do barevných pláštěnek.

Slovenská písničkářka Katarzia na festivalu Colours of Ostrava 2017

Déšť naštěstí přišel až v posledních hodinách festivalu, ale přesto narušil sérii československých koncertů ±0, Katarzie a Role, když posledně jmenovaným přihlíželo jen několik málo promočených nadšenců. Útočiště před horkem i deštěm během celého festivalu nabízely přednášky na stageích Meltingpotu. Kdo si chtěl odpočinout, mohl tady.

Nová doba

Colours of Ostrava letoškem pokračují v trendu své proměny. Z původně malého kulturního svátku rostou do festivalového giganta, který se snaží přilákat čím dál větší davy. Započatý proces s sebou přináší i obměnu publika. Část milovníků hudby a workshopů střídají návštěvníci, pro které je návštěva Colours společenskou událostí nebo rovnou nutností, jež se musí zaznamenat na Instagramu. Co naplat, že někteří z nich stráví většinu času ve stánku prodejce cigaret nebo šapitó patřící značce alkoholu, hlavní je, že zde utratí peníze. Pověst festivalu, který byl známý především pestrou selekcí world music, domáckým komfortem a zajímavým výběrem headlinerů, po letošním ročníku pomalu bledne.

Nová etapa Colours tak možná přinesla festivalový rekord v návštěvnosti, hvězdy mainstreamové scény a novou generaci návštěvníků, zbytky jeho ducha však byly ušlapány v prachu pod kroky desetitisícových mas, které při zdlouhavém putování od stage ke stagei v rytmu reprodukované hudby ze stánků kličkovaly mezi kiosky nadnárodních značek prodejců oblečení nebo energetiky. Letošní ročník tak dokázal, že Colours stojí na rozcestí a je jen na organizátorech, zda festivalu vrátí mizející kvalitu starých ročníků, nebo upřednostní megalomanství a rekordy.

Publikum festivalu Colours of Ostrava 2017
autor: Jakub Šponer
Spustit audio