Colours 2018: Velkolepé koncerty s ohňostroji, hudba ze severního pólu i workshopy s předními lékaři

Sedmnáctý ročník festivalu Colours of Ostrava se snažil zaujmout návštěvníky hned od první chvíle. Hlavnímu programu tradičně předcházely mezinárodní konference a showcaseový festival Crossroads. Někteří z vystupujících se později objevili i na jedné z hlavních scén Colours. Největší pozornost ovšem přitáhla jména v popředí line-upu.

Letošní Colours stály za to

Kdo se letos chystá na Colours of Ostrava, neměl by si nechat ujít Ameriku a Grace Jones

• Upravit

Okurková sezóna? Zapomeňte. Hudební léto už dávno není dobou odpočinku, relaxace a prázdninového režimu. Přesvědčí vás o tom třeba český Kafka Band nebo světová Grace Jones, kteří už brzy zahrají na Colours.

Svou účast bohužel na poslední chvíli zrušila britská trojice London Grammar. Velký dav přilákala hned první večer hip hopová skupina N.E.R.D., poslední dvouhodinovka festivalu na hlavním pódiu zase patřila čím dál populárnějšímu Norovi Kygovi, který neopomněl ani konfety a ohňostroj. Mladé posluchače si získala i britská hvězda Jessie J. Naopak pro starší obecenstvo tu byla soulová zpěvačka Joss Stone nebo jamajská legenda Grace Jones. Avantgardní show sice nalákala pod největší scénu dav lidí, ten ale postupně řídnul. Mix disca, funky a originálních kostýmů nebyl pro všechny.

Zajímavý program ale nabídla ale další pódia, včetně krytých scén, kde se namísto zpívání povídalo. Návštěvníci se tak mohli zapojit do diskusí s vědci, literátkami, nebo třeba lékaři. Nejen o zdraví a o tom, jak přežít festival bez újmy, přišel do ArtCafé krátce pohovořit jeden z hostů Meltingpotu – Rüdinger Dahlke. Ve stejný čas, kdy německý psychoterapeut v areálu vedl svůj workshop, zvučil na pódiu Fresh stage Declan McKenna. I když není hudebníkovi ani dvacet let, jeho skladby si vybírají tvůrci nejúspěšnějších počítačových her. I on se zastavil v ostravském studiu Českého rozhlasu.

Ve vysílání ArtCafé zazněl také hlas norské zpěvačky Aurory. Ta se na Colours vrátila po dvou letech. A ještě předtím potěšila na začátku července i návštěvníky slovenské Pohody. Tam nám zpěvačka prozradila, že i když si ráda užívá festivalové atmosféry, preferuje vlastní klid.

Aurora miluje kontrasty

Co máte raději? Být o samotě s pianem, anebo jít s kamarády na party či festival, jako jsou Colors?

Myslím, že raději bych byla sama se svým pianem. Zároveň si ale užívám různorodost a proměnlivost života. Takže můj perfektní den by vypadal jako party s tancem do pěti do rána a potom možnost jít domů do norských lesů a meditovat. Nakonec bych si zahrála na piano a byla jen sama se sebou. Miluju kontrasty.

Často veřejně mluvíte o nutnosti chránit životní prostředí. Co vás k tomu vede?

Jsem si velice blízká s Matkou Zemí a záleží mi na ní. Mým největším přáním je, abych umírala s vědomím, že i když můj život končí, tak ona je krásná a čistá a žije dál pro všechny lidi budoucnosti. Proto jsem smutná, když si představím, že jednou nebudou moct lidé plavat ve vodě, protože to bude nebezpečné. Nebo nebudou jíst ryby, protože budou plné plastu. Tohle je přeci jediná Země, kterou máme. I proto jsem tak zapálená do tohohle vztahu. A své schopnosti a možnosti ráda používám pro pomoc ostatním. Zajímám se o děti, zvířata, muže, ženy, planetu, o introverty i zvláštní lidi. Když se k divným osobám chováte hezky, může to hodně změnit. Spousta podivínů udělá v budoucnu špatné věci, když k nim nejste hodní. Protože vidí svět pokřiveně a a priori ho nenávidí.

Je tohle něco, s čím jste už vyrůstala, anebo je to součástí vaší umělecké proměny? V nedávném rozhovoru jste například zmínila, že s novým singlem a chystaným albem se dostáváte do nové životní fáze…

Ano, rozhodně. Taky mám čím dál jasnější názor na věci jako životní prostředí. Moje první album bylo hodně introspektivní. Dalo by se přirovnat k budování vlastní osobnosti z chatrných základů, které v sobě člověk má. V obou případech jde o to naučit se s chatrností fungovat, případně z ní udělat přednost a nakonec být silnější. S touhle deskou se ale víc soustředím na to, co nás obklopuje. Když totiž nejste šťastní, může vás z toho uzdravit i to, že pomáháte svému okolí. Navíc se o prostředí, ve kterém žiju, zajímám od malička, už od doby kdy jsem byla jeden centimetr velká.

Vám je ale teprve 22. Cítíte se být dostatečně sebevědomá? Tohle jsou poměrně závažné otázky a témata.

Souhlasím. Nicméně i tím málem znalostí a zkušeností, které mám, jsem potkala už tolik lidí, že vím, co je důležité a co my všichni potřebujeme. Je poměrně jednoduché adaptovat hudbu pro potřeby nás všech. Je to jen trocha hudby, ale dokáže vás roztancovat, stejně jako rozveselit, pomůže vám v běhu, dodá vám sebevědomí, vyvolá ve vás vztek, ale klidně vás i rozbrečí. Je těžké přetvořit vlastní emoce v slova. Je ale hezké, když to za vás vyjádří písnička. A dovolí vám cítit se, jak chcete. Přitom je to pořád jenom píseň. A tyhle důvody mě motivují. Dodávají mi energii a já můžu naplno pracovat, aniž bych onemocněla nebo se unavovala. Takže tyhle velké cíle mi pomáhají. 

A co v ArtCafé prozradili psychoterapeut Rüdinger Dahlke, indierockový Declan McKenna, Jaroslav Korbel ze skupiny Jaro, nebo francouzský DJ Molécule, který své poslední album nahrál v Grónsku? Poslechněte si celé ArtCafé, které se vysílalo živě z ostravského studia.