Come to Brazil! A fakt se jelo. Empty Hall Of Fame slaví dvacet let na scéně
Za dvacet let se stane nepřeberné událostí a život může nabrat hned několikrát úplně jinačí směr. Udržet takhle dlouho kapelu, ve víceméně neobměněné sestavě, je až skoro zázrak. To se letos podařilo olomouckým Empty Hall Of Fame a my jsme se ve Špíně rozhodli zjistit, co kapelu drží tak dlouho pohromadě, proč nikdy nevydali velkou desku a především - co za ty dvě dekády všechno zažili.
Do studia za námi dorazilo současné kompletní složení v podobě Filip, Karel, Lukáš a Tomáš. Kapelu zakládali první dva jmenovaní kolem roku 2006, následovalo pár drobných změn i pár menších nahrávek a od začátku desátých let začali jezdit na turné do zahraničí. I u nich roli sehrála tehdy oblíbená a aktivně fungující punková fóra.
„Tehdejší bubeník tam napsal, že sháníme kapelu, co by s náma jela na turné a jako zázrakem se ozvala kapela z Brazílie,“ popisuje Karel a dodává, že jim to tenkrát přišlo spíš jako legrace. Během čtrnáctidenního objíždění Evropy křížem krážem společně s Kacttus vzniklo přátelství a následné pravidelné společné každoroční výjezdy.
V roce 2015 pak vše vyvrcholilo výletem do Brazílie. „Na koncert přišli lidi, co si přinesli kus trubky, kterou zapíchli do zdi a pak z ní skákali stage diving,“ vypichují jeden ze zážitků z brazilských akcí.
Ve Špíně padlo pár příběhů i zpětné hodnocení, nicméně z turné existuje hutný report na webu Periferia. Největší bizarnost, jaká se jim za dobu fungování EHOF stala, sice souvisí se zahraničním hraním, připomíná ale spíš zápletku z kriminální komedie. Pokud můžeme něco poradit – když loadujete poblíž pošty věci do auta z klubu skrz okno, rozhodně si neberte na obličej masku vlkodlaka.
Empty Hall Of Fame bývají nejvíce spojování s hardcorem, nicméně nikdy se necítili součástí žádné vymezené, „domovské“ scény a viseli tak trochu ve vzduchoprázdnu. Pro některé punx byli moc měkcí, pro jiné zas moc přísní. Nad vším se ovšem vznáší to, že nikdy neměli žádné výrazné ambice a milníky, kterých by nutně museli jako kapela dosáhnout. Jak je to propojené s tím, že vlastně nikdy nevydali onu velkou desku?
Jak se sestava skládala a jaké veletoče probíhaly klasicky na postu bubeníka? Jakým způsobem se změnil způsob bookování turné a výjezdy do zahraničí? Co udrží kapelu pohromadě dvacet let? Proč Empty Hall of Fame naháněla slovinská kriminálka? Jak proměňují za léta svůj zvuk? Jaké bylo pro Karla přejít z angličtiny do češtiny a jak moc je to těžké psát v rodném jazyce? Poslechněte si celou historkami nabytou Špínu ze záznamu!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.