Crossings: Občanský aktivismus migrantů

Elena Tulupová založila občanské sdružení Amiga, kde se snaží skrze dobrovolnické aktivity s českými seniory integrovat převážně rusky mluvící cizince a cizinky. Pham Loc, českým jménem Lubor, se zase začal občansky aktivizovat ve chvíli, kdy přišla významná část vietnamské komunity v důsledku krize o práci. Lubor jim pomáhal při jednání s českými úřady, působil jako komunitní tlumočník. Klára zase jako studentka na stipendijním pobytu zažila na vlastní kůži revoluci v Egyptě, občanský aktivismus tamních obyvatel na ni hluboce zapůsobil. Prostřednictvím společnosti Člověk v tísni a jeho programu zaměřeného na země Blízkého východu se snaží pomáhat právě státům, které procházejí politickou transformací, případně už ji mají za sebou a začínají formovat občanskou společnost.

Chtějí se cizinci a cizinky žijící v České republice občansky angažovat a co jim v tom případně brání? Je to nedůvěra v neziskové organizace jako v případě rusky mluvících migrantů, nebo nevole rodičů povzbuzovat své děti k občanské angažovanosti a touze něco změnit, jako je to v případě mladých Vietnamců a Vietnamek? A jak se aktivizují migrantské komunity žijící v České republice, které se snaží pomáhat svým rodinám a příbuzným v zemi původu?

V České republice žilo v roce 2011 přes 190 tisíc trvale usazených cizinců. Osmnáct evropských států umožňuje cizincům s tímto statusem zakládat občanská sdružení, stávat se členy politických stran, volit do místních samospráv a zapojovat se do poradních orgánů. Česká republika v tomto ohledu výrazně zaostává. Migranti u nás nemají právo účastnit se komunálních voleb, jako je tomu ve většině evropských zemí. Vnímají to oni sami jako handicap?