Dalajláma, silnice a Čamfulín. O Tibetských denících s jejich editorem Lubošem Bělkou
První českoslovenští návštěvníci Tibetu byli filmaři a měli za úkol zdokumentovat vznik první silnice z Číny do Lhasy. V jejich nově vydaných denících se ale podařilo zachytit také situaci v Tibetu krátce po čínské okupaci nebo setkání s mladým dalajlámou. O cestě režiséra Vladimíra Síse a kameramana Josefa Vaniše v Hergot!u hovořil editor deníků a religionista Luboš Bělka.
Filmaři Tibet a Čínu navštívili v roce 1954, tedy čtyři roky poté, co Tibet obsadila Čínská lidově osvobozenecká armáda. Podle Luboše Bělky se jim tak poštěstilo ještě spatřit někdejší Tibet s kláštery a sakrálními stavbami.
„Změny, které se tam odehrávaly, se odehrávaly postupně a v roce 1954 ještě existoval starý, původní Tibet. Je to vidět na oblečení, na lidech nebo na tom, že ještě vládla tibetská vláda, takzvaný kašag,“ přibližuje Luboš. Konkrétně se třeba Vanišovi podařilo fotograficky zachytit interiér chrámu Džókhang, který byl v roce 1966 kompletně zničen.
Během cesty sice Síse a Vaniše neustále doprovázeli čínští průvodci, přesto však mohli potkat řadu Tibeťanů. „Setkali se třeba s představiteli vlády, s vysoce postavenými mnichy a koneckonců i s dalajlámou,“ říká Luboš. S ním filmaři putovali dva až tři týdny a podle religionisty je z jejich zápisků vůči němu patrný silný obdiv.
Komu Karel Höger říkal Čamfulín? Proč si filmaři v denících stěžují na čínské kolegy? A jaké mělo setkání filmařů a dalajlámy pokračování? Dozvíte se v Hergot!u.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
