Dan le Sac vs Scroobius Pip - máme rádi bloggerskou kulturu

Zaznamenali jste opravdu raketový vzestup, ačkoliv společně fungujete jen velmi krátce. Ty jsi prý Dane poprvé viděl Scroobiuse zpívat předloni, a hned ses ho rozhodl přesvědčit ke spolupráci, bylo to tak? Dan: Znali jsme se normálně z běžného každodenního života, ale přímo jsme se seznámili až přes MySpace. Pozval jsem Scroobiuse aby si se mnou zahrál v Reddingu, udělali jsme pár remixů a najednou jsme byli v hitparádách jako kapela. Překvapilo nás, jak rychle a samovolně se to stalo. Doteď nechápeme, jak se to vlastně stalo.

Dan Le Sac vs Scroobius Pip by Overview|foto: archiv skupiny

Slyšela jsem, že Pip měl v té době kromě hudby ještě velkou zálibu ve výtvarném umění? Pip: Já jsem dřív dost tegoval a věnoval se street artu, ale teď když jsem v kapele, mám výtvarno mnohem méně času.

Vaše falešná účast v soutěži X-Factor na YouTube pobavila hodně lidí, jak jste na tenhle nápad přišli? Byli jste sami někdy v nějaké soutěži vyhledávající "talenty"? Pip: Od začátku jsme si dělali videoklipy a chtěli jsme udělat něco, co bude dobře fungovat na internetu. Jenom takovou legrácku, vtípek, takže jsme sehnali všechny ty lidi jako falešné publikum, které spousta lidí pokládala za pravé a zahráli jsme si ty neúspěšné soutěžící a byla to fakt legrace. Nikdy jsme nebyli v žádné takové soutěži ani v reality show.

Vaše singly si hodně dobře vedou v hitparádách, sledujete to? Jakou váhu tomu přikládáte? Dan: Pro nás je mnohem důležitější, když lidi chodí na koncerty. Je to mnohem zábavnější a hudba naživo je jedinou možností jak hudbu vnímat opravdu naplno. Je skvělé vidět lidi jak berou to co produkuješ, produkovat singly, bavit se s lidmi, pít s nimi.... Pip: Pro nás bylo živé hraní vždycky tím nejdůležitějším, samozřejmě vedle vydávání desek a singlů. Je to to hlavní na co se soustředíme.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA |foto: Tomáš Turek

Jste oblíbenci mnoha bloggerů, na internetu kolují vaše mp3, jak se na to díváte? Zajímají vás hudební blogy? Dan: Mám opravdu rád bloggerskou kulturu, líbí se mi ta myšlenka, ale zdá se mi, že mnoho lidí si myslí, že když dělají nějaký blog, jsou vlastně novináři, což není nutně pravda. Je ale jednoznačně dobré, že to zprostředkuje hudbu lidem. Pip: Jen pro příklad, já jsem třeba udělal sólovou desku, která už není nikde k dostání, takže je fajn, že když se na ní lidé ptají. Můžu je odkázat na internet, kde je zadarmo k dispozici. Když člověk má něco rád, hledá to a nemůže si to nikde koupit, je skvělé že je tu tahle možnost.

Jedete teď intenzivní turné, na kterém představujete lidem svojí debutovou desku Angles. Změnily reakce na živé hraní váš vztah k některým skladbám? Reagují lidé na některé věci jinak, než jste čekali? Dan: Na desce je třeba jeden track, který jsme tam dali jenom kvůli lidem. My dva ho až tak nemusíme. Ne že by se nám nelíbil, ale nemyslíme si, že je udělaný zrovna nejlépe. Lidi na něj ale tak dobře reagují, že jsme se ho rozhodli zařadit. Pip: Tracky se hodně vyvíjejí v průběhu živého hraní, většinu jsme hráli už před nahráním desky, ale některé jsme začali hrát až po dokončení desky. Když si je teď poslechnu na albu, tak si uvědomuji, že naživo s nimi už pracuji jinak. Mám na mysli jejich vokální část. Protože když jsme natáčeli desku, bylo to poprvé nebo podruhé, co jsem ta slova řekl nahlas. Takže tyhle věci které pro mě byly hodně nové se v průběhu živého hraní proměnily.

Vaše hudba by se dala popsat jako alternativní hip hop, tenhle žánr není úplně snadné prezentovat živě, jak se s tím vyrovnáváte? Jaké pro vás je živé hraní? Pip: Hip-hop je jedna z nejhorších věcí pro živé hraní, je v něm spousta lidí, kteří si umí poradit v nahrávacích studiích, ale když pak přijdou před lidi, je to úplně jiné a najednou to nefunguje. Ale myslím, že díky tomu, že oba vycházíme i z jiných žánrů, já z punku a indie a Dan z elektroniky, je pro nás živé hraní důležitější. Nechceme prostě jenom zahrát tracky z desky. Proto je to možná pro lidi zajímavější.