David Bowie nezemřel, jenom odletěl na svou planetu

David Bowie podstoupil v roce 2004 operaci srdce. Následné komplikace (při červnovém koncertě právě v Praze) předčasně ukončily jeho turné. Naposledy veřejně vystoupil o dva roky později a odmlčel se. Desetiletí ticha prolomil s hitovou retrospektivou The Next Day – v den svých šestašedesátých narozenin zničehonic vydal titulní singl a album se stalo vskutku fenomenálním návratem a jeho nejúspěšnější deskou za posledních dvacet let. Bowie tak dostal všechny a předznamenal snad nový trend v hudebním průmyslu, kdy se nulové promo stalo marketingovou strategií. Přitom jen dělal to, v čem byl nejlepší – byl tvrdohlavý.

Čtěte také

Bowie nahrál v červenci roku 1969, tedy uprostřed studené války a vesmírných závodů, soundtrack k přistání na Měsíci. Dobovou náladu a šílenství zachytil v písni Space Oddity, kterou uslyšel celý svět jenom pět dní před tím, než Američané skutečně stanuli na cizím kosmickém tělese. „Země je modrá a tam já nemám co dělat,“ zpíval tehdy ústy smyšleného kosmonauta jménem Major Tom. Předznamenal tak i své pozdější alter ego, mimozemskou bytost Ziggyho Stardusta s nejasným pohlavím. Pro konzervativní Británii byl šok, když v sedmdesátém druhém vystoupil na veřejnoprávní stanici v křiklavém oblečku a s nalakovanými nehty a kytaristovi Micku Ronsonovi něžně přehodil ruku přes rameno. Gesto předvedl jenom několik dní poté, co Londýnem prošel první průvod gayů. Zlomil tak v období rodícího se punku představu o maskulinních rockerech pronásledovaných zástupy fanynek.

„Ukázalo se, že pop v 70. letech potřeboval někoho, kdo bude reflektovat roztříštěnost světa. Nepotřebovali jsme nové Beatles,“ píše publicista Bob Stanley ve své knize Yeah! Yeah! Yeah!, kde se zabývá dějinami moderního popu. Tím, kdo nakonec ukázal nový směr, byl právě Bowie. Chtělo to odvahu a ta mu nescházela po celý život.

Doufali jsme, že tu bude navěky. Že s ním zestárneme a on nás naučí, jak to dělat důstojně a se šarmem. Na své bohužel poslední, pětadvacáté studiovce Bowie zpívá o stoupání na nebesa a umírání. Její poslech bude teď mnohem smutnější. Všichni bychom chtěli věřit, že to je jen další z jeho mystifikací. Že David Bowie nezemřel, jenom odletěl na svou planetu.