Deafheaven opojně míchají metal a shoegaze

27. červen 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02917108.jpeg

Deafheaven je kapela plná rozporů – deska Sunbather má graficky velmi vypiplaný růžový obal, hudba ale kombinuje divoký black metal se zasněností shoegaze. V jejich skladbách najdeme religiózní tematiku spojenou s apelem na sociální rovnost. Mají spoustu inspiračních zdrojů, přesto ale na současné hudební scéně působí osamoceně. Především ale natočili desku, která ve svém žánru patří bezpečně k tomu nejlepšímu, s čím jsme letos zatím měli tu čest.

Debutová deska má většinou dvě podoby – buď je z ní na první poslech slyšet, že se na ni kapela připravovala několik let a vrchovatě ji naplnila všemi nápady, které během té doby dostala. V tom případě se ovšem musí smířit s tím, že svoji prvotinu těžko někdy překoná. Stejně častá je ale i druhá možnost – že totiž vydání debutu zastihne skupinu jaksi na půl cesty – není ještě jisté, kam kapela dojde, směr už je ale naznačený. To je případ sanfranciské formace Deafheaven, jejíž jádro tvoří dvojice George Clarke a Kerry McCoy.

První nahrávka Deafheaven nazvaná Roads To Judah vyšla v roce 2011 a svým vyzněním navazovala na dohasínající vlnu nových forem metalu nebo post rocku – čtyři dlouhé kompozice evokovaly cinematický instrumentální rock kapel jako Explosions In The Sky nebo Mogwai a sofistikovaný black metal podle střihu Wolves In The Throne Room. Deafheaven zmíněné inspirace zpracovávali poměrně zručně, absence výraznější originality ale vůbec nenaznačovala, že bychom o kapele ještě někdy měli slyšet. Aktuální deska Sunbather ale všechny posluchače důrazně vyvádí z omylu.

02917109.png

Jméno kapely Deafheaven má být poctou shoegazovým Slowdive a album Sunbather, které zdobí minimalistický růžový obal, hned v prvních vteřinách tohle na první pohled podivné spojení vysvětluje. Deafheaven sice stále využívají pro black metal typické kulometné bicí a vysoký hrdelní zpěv, kromě toho ale do svých písní zapracovávají klavírní mezihry, zasněné vyhrávky na akustickou kytaru i samply mluveného slova. Emoce jsou zde na prvním místě.

Už první skladba Dream House definuje tematický rámec alba. Onen vysněný dům má totiž symbolizovat vše, co člověk nemá a na co v životě nejspíš nikdy nedosáhne. Deafheaven nezhudebňují laciný kýč sociální rovnosti, velmi výstižně ale předkládají témata, která jsou v dnešní době velmi aktuální. Nechybí ale ani religiózní přesahy, zvlášť v podobě zmíněných mluvených samplů.

Deska Sunbather je přitažlivá především tím, že není tak úplně jasné, pro koho je určena. Hudební publicisté si zatím pomáhají novotvarem blackgaze, který má naznačovat zmíněné propojení shoegaze a metalu. Pro fanoušky dnes už neexistující kapely The Angelic Process nebo francouzské scény kolem kapel jako Alcest nebo Amesoeurs ale nejde o nic nového. Pro klasické metalisty bude album příliš rozvážné a melodické, vyznavače aktuálních kytarových trendů zase odradí divoké metalové ingredience. Pro člověka, který sám sobě dobrovolně nestaví hranice a touží po silné a autentické hudební výpovědi, ale bude Sunbather jako dar z nebes. Přese všechny zmíněné inspirační zdroje jde totiž především o desku, která stojí mimo všechny proudy, osamoceně, ale velmi sebejistě.

Deafheaven – Sunbather (Deathwish Inc. 2013)

autor: Jiří Špičák
Spustit audio