Deblokace ruského dluhu

Pavel Otto: Jeden z pilotních projektů reformy armády, jak se ještě teď nazývá v koncepčních dokumentech záměr Ministerstva obrany získat 3 velkokapacitní dopravní stroje z Ruska. Moskva nejprve nabídla Antonovy, později Iljušiny. Argument byl jasný a málokdo byl proti. S dopravou českých jednotek do zahraničních misí byly totiž vždy problémy. To se naposledy zjistilo při přepravě chemiků do Kuvajtu nebo polní nemocnice do Iráku. Armáda si musela tyto služby za milionové částky kupovat od soukromých leteckých společností. Nyní náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva, který je ve funkci od loňského podzimu, říká, že dražší by naopak bylo obří letadla provozovat.

Jaroslav Kopřiva: Menší státy si tuto kapacitu nezískávají pořízením letounů, ale nákupem letových hodin.

Jan Hrbáček: Armáda si už také nejen stroje typu Antonov AN-70, ale loni na podzim i Iljušin IL-76 detailně prohlédla.

Jaroslav Kopřiva: Poté, když jsme vyhodnocovali možnosti jeho využití, rozhodli jsme se otevřít jednání o možnosti dodání vrtulníků MI-24, respektive MI-17. Tento kontrakt se teprve připravuje k uzavření, čili jednání s ruskou stranou v této oblasti probíhají.

Pavel Otto: Stínový ministr obrany ODS Petr Nečas na nekoncepční přístup armádního velení upozorňuje už delší dobu. Vzhledem k tomu, že pořízení velkokapacitních letadel byl jeden ze 14 závazků republiky vůči spojencům, bude žádat vysvětlení od ministra obrany Miroslava Kostelky.

Petr Nečas: Budu na téma nákupu vojenské techniky za úhradu ruského dluhu podávat interpelaci na pana ministra obrany, kde budu chtít vysvětlit důvody změny stanoviska české strany a především změny přístupu k některým aliančním závazkům, které plynuly z této smlouvy s Ruskem.

Jan Hrbáček: Na to, že by provoz obřích letadel byl velmi drahý, už před dvěma roky upozorňoval tehdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Jejich pořízení naopak prosazoval exministr obrany Jaroslav Tvrdík. Podle generála Šedivého nelze stroje poslat do vzduchu jen několikrát za rok, když se čeští vojáci potřebují přepravit do zahraničí nebo se vrátit domů. Musí být na stole projekt, který by zajistil, aby prakticky neustále létaly, aby se jejich nákup rentoval. Ten ovšem ministerstvo nikdy nepředložilo. Také nápad, že by armáda pronajímala letadla pro potřeby nákladní přepravy Českých aerolinií, se ukázal jako nesmysl. Civilní firma totiž nemůže létat s vojenskými letadly. Podobně jako Šedivý nyní argumentuje i náměstek Kopřiva. Jednání o nákupu vrtulníků proto proběhnou v co nejkratším termínu.

Jaroslav Kopřiva: Předpokládáme, že v těch jarních měsících dojde k nějakému zintenzivnění jednání, eventuální návštěvě továren a těm technickým specifikacím a uvidíme, jak to půjde. Samozřejmě my jsme limitováni tím časovým rámcem té mezivládní dohody, kdy bychom do konce roku 2006 chtěli ty věci pořídit.

Pavel Otto: Poslanec Nečas ale namítá, že závazky se mají plnit, a připomíná, že kromě Spojených států a Velké Británie mají s dopravou vojáků a techniky do misí problémy všechny ostatní členské státy NATO.

Petr Nečas: Ten počet velkokapacitních transportních letounů, operovaných evropskými členy NATO, nepřesahuje 15, takže z tohoto pohledu by 3 stroje ve vlastnictví Armády České republiky znamenaly samozřejmě velice pozitivní krok.

Jan Hrbáček: Ministerstvo obrany už získalo v rámci deblokace ruského dluhu mimo jiné 7 vrtulníků MI-24, respektive jejich exportní verzi MI-35. Dohromady chce jednu letku těchto strojů, tedy 24 kusů. Další letku mají tvořit dopravní vrtulníky MI-17. Všechny stroje ovšem musí být vybaveny elektronikou a zbraňovými systémy, které odpovídají standardům aliance. Protože armáda původně počítala s modernizací starších vrtulníků, které využívá dnes, zbudou jí peníze na výbavu nových strojů. Navíc ušetří, protože nebude zapotřebí renovovat použité stroje.

Petr Nečas: Ten proces by proběhl následně po pořízení těch vrtulníků. My se domníváme, že právě část těch prostředků, která byla určena na modernizaci, by pokryla tady tyto náklady.

Pavel Otto: Šéfredaktor časopisu Letectví a kosmonautika Jan Čadil je přesvědčen, že ruské stroje určitě naleznou v operacích NATO svoje uplatnění. Podobné parametry jako MI-24 totiž nemají ani známé americké Apach nebo nové evropské vojenské vrtulníky Tiger.

Jan Čadil: Výhoda tohoto vrtulníku je, že mimo bitevních úkolů, což je vlastně útoky třeba na obrněnou pozemní techniku a velitelská stanoviště, může ještě přepravovat výsadkové mužstvo.

Jan Hrbáček: Zbytek dluhu, který má Rusko splatit České armádě, dosahuje výše 400 milionů dolarů. Vláda paralelně s tím vymáhá i zbylou část, zhruba dalších 500 milionů. Tuto položku opět velmi pravděpodobně prodá firmě Falcon Capital, která již odkoupila první část dluhu v hodnotě 4 miliardy dolarů. Do státní kasy v roce 2001 odevzdala 20,4 miliardy korun. Jednání o zbytku dluhu měla být uzavřena na přelomu roku, začala se však neočekávaně zamotávat.

K ruskému dluhu se vrátil pořad Radiožurnálu Pod kůži. Připravili ho reportéři Jan Hrbáček a Pavel Otto.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.