Defektní pop B4

14. únor 2014
02780235.jpeg

Česká formace B4, kterou můžete znát třeba z nedávného vystoupení na Radio Wave Stimul Festivalu, v těchto dnech navazuje na desku Didaktik National Legendary Rock – za tu obdržela výroční cenu Vinyla v kategorii Deska roku. Teď B4 vydávají novinku Lux Oxid.

Česká kapela B4 slaví patnácté výročí fungování na hudební scéně a při té příležitosti chystá archeologický průzkum vlastních archivů a následné vydání některých rarit. Kreativní mozek skupiny Tomáš Procházka to v rozhovoru zdůvodnil lakonickou otázkou – proč by měla být veškerá hudba dobrá? V této větě je obrovská svoboda, která B4 dovoluje zacházet se zvuky naprosto odlišným způsobem, než to dělají podobné skupiny – pokud tedy odhlédneme od toho, že podobné skupiny vlastně v České republice nemáme.

Ono zamyšlení nad dobrou hudbou sice neplatilo pro jejich aktuální nahrávku Lux Oxid, která navazuje na ceněnou Didaktik National Legendary Rock, klasický přístup B4 je ale patrný i na novince. Loňské album B4, které vyhrálo první ročník ceny Vinyla v kategorii Deska roku, připomínalo husté klubko namotané z podivných a ještě podivnějších zvuků.

Pro potřeby desky Lux Oxid se ale B4 rozhodla přístup zásadně změnit. Plán před natáčením byl až podivuhodně jasný – natočit album složené z country a popových písní. Proto tentokrát nezní z desky finština, ale Procházka napsal texty v angličtině. Proto je zpěv možné označit opravdu za zpěv, a ne za šamanské kvílení. A taky proto je Lux Oxid patrně nejpřístupnější deskou, kterou lidé z okolí B4 a labelu Polí5 v poslední době vydali.

02780242.jpeg

Kapela ale vychází z kořenů, které jí nedovolují natočit opravdu čistě melodickou kolekci. Písně, které mají vesměs popový základ, jsou tedy vždy v určitém okamžiku podvratně narušeny pokroucenými zvuky, aranžérskými výstřelky a defektními detaily. B4 se přesně podařilo vybalancovat množství těchto subverzivních výbojů na takovou míru, že je album stejnou měrou příjemně poslouchatelné i překvapivé.

Ona překvapivost vyvěrá především ze způsobu, jakým B4 reagují na současnou vlnu retro kytarového popu – i když je velmi pravděpodobné, že tato reakce není úmyslná. Fakt, že momentální zvuk B4 přesně zapadá do zaoceánských trendů, a přesto stojí zcela osamoceně, je na celé desce Lux Oxid nejspíš to nejzajímavější. I když ale člověk přestane srovnávat a bude desku poslouchat jako solitérský počin, pořád mu musí vycházet, že Lux Oxid je v českém kontextu ojedinělá nahrávka.

B4 – Lux Oxid (Polí5 2012)

Další články autora