Defenders se drží při zemi. Netflix bude muset přijít na to, co s komiksovými seriály dál

4. září 2017

Defenders jsou prvním celistvým crossoverem hraných komiksových seriálů. Stejně jako v Avengers se tu sešly všechny doposud samostatně představované postavy z Marvel/Netflix univerza a vytvořili tým individualit dočasně spolupracujících v boji s mocným nepřítelem. Jenže zatímco se kolektiv kolem Captaina Ameriky vznáší v oblacích a bojuje proti nepříteli přicházejícímu z nebes, Daredevil a spol. se drží při zemi. Doslova i obrazně.

Když před dvěma roky Netflix uvedl Daredevila, mnoho náročnějších fanoušků žánru se zaradovalo. Komiksové seriály se sice už předtím staly populární levnější a aktuálnější variantou k těžkopádné blockbusterové mašinerii, nešlo je ale brát moc vážně. I vstřícný divák musel chtě nechtě dost slevit z očekávání, pokud jde o produkci a akci, atributy od akční podívané těžko oddělitelné. A i jejich příběhy – s výjimkou takového The Flashe – sklouzávaly postupně stále více k žánrovému zjednodušování. 

Daredevil a ti další 

Průlom přišel až s první sezonou Daredevila. Vyprávění o zrodu Ďábla z Hell’s Kitchen přineslo hyperrealistický portrét New Yorku a postav, které svádějí boj o jeho osud na různých kolbištích – právních, politických, mediálních, ale hlavně v ulicích, kde se bojuje potmě a potají. 13dílná série měla komplexní narativ, psychopatického záporáka z masa a kostí i nebývale štědře aranžované dlouhé bojové sekvence – zejména z boje v domovních chodbách se stal trademark Marvel/Netflix univerza. 

S Jessikou Jones vstoupil do tohoto světa cynismus a humor hard-boiled detektivek, Luke Cage poté v udržovacím tempu odvyprávěl příběh zrodu afroamerického nehrdinského superhrdiny z Harlemu. Znatelná sestupná tendence v kvalitě a možná i určité vyčerpání diváků a tvůrců se odrazily v nepříliš dobře přijaté sérii Iron Fist. I proto byl následující crossover všech postav spojován s velkými očekáváními i pochybnostmi. 

Avengers nahoře, Defenders dole 

Osud série Iron Fist připomíná první film Thor, který je také předsunutou expozicí k hromadné crossover mele. Záporák Loki (stejně jako organizace Ruka v Defenders) se v prvních Avengers nejenže vrátí na scénu, ale je ještě k tomu třeba spojeného úsilí všech členů týmu, aby mu v jeho podlých plánech zabránili. Bitva o New York, jak se závěrečná předlouhá sekvence snímku nazývá v historiografii Marvel univerza, je taky pomyslnou spojnicí mezi světy Marvel Cinematic Universe a Marvel/Netflix Universe. Už v první sezóně Daredevila usiluje totiž mafiánský boss Wilson Fisk o získání realit poškozených v bitvě Avengers s mimozemskou invazní armádou, aby mohl realizovat své démonické plány. 

Když Avengers před zraky všech město téměř zničí a jen tak si odejdou, jsou to Defenders, kdo se musí vyrovnávat s důsledky. Boj Captaina Ameriky a jeho týmu s nepřáteli se odbývá na různých úrovních, nezřídka ve vzduchu a se spektakulárním efektem. I proto mu tak svědčí filmové plátno. Televizní Defenders si většinou přejí být neviděni, pohybují se inkognito po ulicích New Yorku a „uklízejí“ svinčík, který velcí hoši nadělali. Oni v tomhle městě na rozdíl od nich „musí“ žít. Nedisponují navíc nadpřirozenými silami ani hi-tech technologiemi, většinu konfliktů řeší pěkně postaru, rukama. 

Ze seriálu Defenders

Stará dobrá ruční práce 

Zcela symbolicky se jejich úhlavní protivník jmenuje Ruka (The Hand). Tato supertajná organizace přitom netouží po ničem jiném než otevřít mysteriózní bránu hluboko pod povrchem New Yorku a tomu může zabránit jen nově zformovaný kolektiv místních superhrdinů. Oproti Avengers, kde je tým manipulativním konceptem ředitele Furyho, v Defenders skupina čtyř disponovaných bojovníků vzniká spontánně, v momentě, kdy zjistí, že mají společného nepřítele. Tento model má své výhody i limity. V prvních epizodách je každá postava odlišena jak stylisticky (barevné ladění scén, charakter prostředí, ve kterých se nachází), tak pokud jde o vyprávění (příběhové linie dojíždějící ze samostatných sérií a na ně navázané vedlejší postavy). Vzniká tak příběhový disonantní „vícehlas“, který kreativně hledá společnou notu. 

Bohužel si toho taky musí navzájem spoustu vysvětlit, takže přibývá statických konverzačních scén, o kvalitě některých dialogů radši ani nemluvě. Při prvních konfrontacích mezi postavami se nám navíc nepřímo odkrývá odlišná povaha, ale i kvalita jednotlivých sérií. Zatímco slovní výměny mezi Mattem Murdockem (aka Daredevilem) a Jessikou Jones jiskří vtipem a mají styl, Danny Rand (aka Iron Fist) a Luke Cage jako by se celý seriál hledali. Figura „znovunalezeného miliardářského syna s železnou pěstí“ zde už nachází větší oporu ve scénáři, i když stále suverénně vede, pokud jde o naivní, mimoidní repliky. 

Kdopak by se Ruky bál? 

Na škodu proto vůbec není, že má série jen osm dílů, kvůli jiným závazkům herců je na natáčení nešlo držet déle. Jednoduchý, přímočarý příběh dovádí do konce epizodické linie načaté v 2. sezóně Daredevila a především v expozičním Iron Fistovi. Jsou-li Avengers „útvarem rychlého nasazení“, který si vysnil ředitel Fury a Loki mu dal podnět ke vzniku, Defenders uhnětla Ruka, která se snažila rozdrtit New York. Nebýt ovšem Sigourney Weaver herecky excelující v roli vůdkyně Ruky a stále doslovně pojmenovávané nebezpečnosti této tajné organizace, mohla by nám jako divákům být jinak docela ukradená. Stínové divadlo, které tu předvádí, se omezuje na občasné přepady Defenders a neustálé výhrůžky, směřované protivníkům i adresované mezi členy Ruky navzájem. Důležité v tomto seriálu totiž především je, aby se titulní čtveřice dala dohromady a někomu pořádně nakopali zadek. 

Ze seriálu Defenders

Takzvané Marvel/Netflix univerzum si i v Defenders uchovalo určující kvalitu: konzistentní, realistickými prostředky podávaný svět úzkých ulic, kanceláří a bytů, který dobře pasuje do televize. Bohužel tu zůstává už méně prostoru pro jemnější rozehrávání situací, kde se dostávají do konfliktu potřeby civilního života a zájmy superhrdinské. Pořád se prostě někam spěchá. A zcela chybí vyhraněnější antagonistická postava, jakou byl Wilson Fisk u Daredevila nebo Kilgrave v Jessice Jones. Vícehlavá tajná organizace logicky v celku postrádá konkrétní osobnost a je spíše souborem někdy protilehlých cílů a zájmů jednotlivých členů. 

Punisher spasitelem? 

Je zřejmé, že netflixovský projekt marvelovských komiksových seriálů si prochází první větší krizí. Zůstává otázkou, čím ještě může dále diváky dráždit, když 1. sezóna Defenders jen posílila pochybnosti o fungování některých samostatných sérií (Iron Fist, Luke Cage) i některých stěžejních motivů (tajné organizace typu Ruky či všemožné ninja, mystické propriety). Velké očekávání se váže ke 2. sezóně Jessiky Jones, a to v souvislosti s tím, zda se tvůrcům podaří udržet vysoko nastavenou laťku a nepůjdou pod cenu, jak se to stalo v případě pokračování Daredevila. To si pro sebe víceméně uzmul ve vedlejší roli Punisher, a nebýt jeho etudy, dopadlo by to nejspíš neslavně. I proto si vysloužil vlastní samostatnou sérii, které bychom se snad měli dočkat tento rok. One batch. Two batch. Penny and Dime. 

autor: Petr Pláteník
Spustit audio

Související