Dějepisáři otevřeli prostor moderním dějinám, ty staré ale nikam nemizí. Jak je učit smysluplně?

Na základní škole jsme se naučili rozeznat homo sapiens od neandrtálce a všechny typy antických sloupů. Na střední jsme o tom slyšeli znovu, na studenou válku už moc času nezbylo a o aktuální situaci na Blízkém východě jsme si informace většinou sháněli sami. Teď už se situace na velké části škol změnila k lepšímu a stále větší prostor ve výuce dějepisu zaujímají moderní české i světové dějiny. Spolu s nutnou změnou priorit ale učitelé řeší, jak přizpůsobit výuku nejstarších dějin. Patří mezi ně i studentka Pedagogické fakulty UK Simona Křeválková. „Učitelé si to dost často nemusí uvědomit. Takhle nám to bylo předáno a takhle to máme zakódováno, že to máme předávat dál,“ komentuje stereotypní způsob výuky založený na memorování, který často kazí výuku starších historických etap a se kterým se sama setkala.

Na bakalářském studiu se Simona stejně jako všichni budoucí učitelé dějepisu nejvíce věnovala teorii. Ve své závěrečné práci zaměřené na období antiky ale rozebrala téma tehdejšího postavení žen a sexuality a našla v něm přesah do současnosti. I to může podle ní být způsob, jak najít v odtažitých historických etapách to důležité, diskutovat s dětmi napříč tématy a vést je k samostatnému přemýšlení. O metodice výuky se Simona dozví více až na magisterském studiu. Teď se připravuje na praxi v šesté třídě základní školy. „Chtěla bych osekat učivo, jako je antika, starověk, pravěk, a to ne proto, že by mě to nebavilo, nebo to nebavilo děti, ale aby bylo potom více prostoru na moderní dějiny a měly šanci pochopit současnou situaci,“ vysvětluje nelehkou volbu dějepisářů.

Náročná učitelská práce také způsobuje, že se učitelé soustředí spíše na praktické otázky zpřístupnění výuky než na koncepční úvahy o smyslu výkladu dané historické éry|foto: Public domain, The U.S. National Archives

Při vymýšlení náplně výuky se učitelé už nemusí držet jednotných osnov, které nahradil takzvaný rámcový vzdělávací plán. V něm je uveden i výčet očekávaných znalostí, které by podle ministerstva školství měl zvládnout každý žák. Jeho poslední verze z roku 2017 ale kromě smysluplných dovedností klade podle učitelů důraz také na vědomosti, které v běžném životě většina lidí vůbec nevyužije. S tím se po svém vypořádaly například alternativní školy, které podle úspěšných zahraničních vzorů skoncovaly s klasickými předměty a učí děti komplexně napříč všemi tématy formou projektů.

Čtěte také

Existuje málo tak rozmanitých jevů jako výuka dějepisu ve školách, říká v reakci na BIS historik

Náročná učitelská práce také způsobuje, že se učitelé soustředí spíše na praktické otázky zpřístupnění výuky než na koncepční úvahy o smyslu výkladu dané historické éry. Na ten jsme se ptali Miroslava Popelky z Ústavu pro archeologii FFUK, který se dlouhodobě věnuje éře pravěku. „Všechno, co se kolem nás vyskytuje, všechno, co používáme, to, co nosíme na sobě, má kořeny v nejstarších dobách. Musíme si vážit toho, že ti lidé na to vůbec přišli,“ vysvětluje úhel, který je podle něj důležitý. Tvrdí, že ikonické artefakty nejstarších dějin, jako je třeba Věstonická venuše, nás mohou naučit vztahu k nemateriálním hodnotám. „Ta skutečná hodnota je nevyčíslitelná, ta kdyby se rozbila, tak už nikdy nebude. Musíme si vážit toho, že se zachovala, že ji někdo někdy vyrobil, že je tak krásná a že je nás všech,“ vysvětluje důvod, proč má podle něj stále smysl zabývat se nejstaršími dějinami, i přestože o nich máme jen zprostředkované poznatky, které navíc nové archeologické objevy a metody neustále mění.

Řada otázek antiky nebo zejména středověku v sobě nese silné přesahy do současnosti. Například periody teplejšího klimatu v určitých regionech v období středověku jsou využívány jako argument pro popírání závažnosti globálních klimatických změn, malé povědomí o faktech z období nejstarších dějin také často vede k chybné argumentaci v současných debatách o tématech, jako je např. rasismus. Jestli a jak školy přistoupí k širší reformě výuky nejstarších dějin, se dozvíme v následujících letech v souvislosti s připravovanou revizí rámcového vzdělávacího plánu pro období přesahující horizont roku 2030.