Demonstrace na Letné jako „tekutá naděje“? „Vzniká hnutí občanské výchovy,“ říká Pehe a Stöckelová

Demonstrace na Letné skončilo zpěvem státní hymny
Demonstrace na Letné skončilo zpěvem státní hymny

Pražská Letná se v neděli stala svědkem největší české demonstrace od listopadu 1989. Za nezávislost justice a proti premiérovi Andreji Babišovi z hnutí ANO přišlo demonstrovat zhruba čtvrt milionu lidí. Organizátoři odhadují, že je číslo ještě vyšší. Babiš s tvrzením, že by on či vláda zasahovali do nezávislosti justice, nesouhlasí. „Myslím, že samotné demonstrace Babiše nesvrhnou,“ říká politolog Jiří Pehe. V pořadu Přes čáru s ním debatovala socioložka Tereza Stöckelová.

Společným znakem demonstrantů na Letné je podle socioložky fakt, že se společně shodnou na nesouhlasu s tím, co ztělesňuje Andrej Babiš. „Pro mě je ale zároveň velmi zajímavé, že se to nenese na vlně negativní emoce, jako tomu bylo třeba kolem let 2011 a 2012, kdy jsem stávala na pódiu větších demonstrací já. Václav Bělohradský tehdy mluvil o tekutém hněvu. Dnes nesou protesty emoci, kterou bych nazvala tekutá naděje.“ „Byli tam vesměs mladí lidé a lidé ve středním věku,“ tvrdí Pehe, který se protestu zúčastnil. „To potvrzuje moji teorii z poslední doby, že věci postupně bere do rukou generace mileniálů, která si na sobě nechce nechat postkomunistickou generací politiků štípat dříví.“

Pak je tady ale velká skupina lidí, kteří se demonstrací zúčastnit odmítli. „Nebyli tam lidé, kteří volí a stále podporují Andreje Babiše,“ vyjmenovává Stöckelová. „A pak tam také nebyli lidé, kteří v zásadě vidí demonstraci jako legitimní, ale necítí to jako srdeční záležitost. To jsou lidé mého typu.“

Na Letnou podle Peheho dorazili lidé, kteří vynaložili velkou občanskou energii. „Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby se snažil svolat takovou demonstraci na svou podporu Andrej Babiš. Kolik lidí by tam přišlo. Jeho dnes podporují především starší a unavení lidé. Já si myslím, že by to ve srovnání s protestem na Letné dopadlo katastrofálně.“ Každou populaci tvoří kromě vyhraněných lidí také šedá zóna. Taková skupina se někdy označuje za mlčící většinu. „Já mám z této i dalších demonstrací iniciativy Milion chvilek pro demokracii dojem, že na tu šedou zónu postupně začíná energie hnutí působit. Začíná to do ní prosakovat,“ domnívá se Pehe.

Protestující přišli na Letnou třeba i jako v současnosti zpopularizovaní „motýle“

Tereza Stöckelová tvrdí, že iniciativa Milion chvilek pro demokracii nemá jasný politický cíl. „Ano, je tam ten cíl odstoupení Babiše. Ale to je spíše morální požadavek. Z hlediska politických požadavků tam cíle jasné nejsou. Je to spíše hnutí, které se organizuje kolem tekuté naděje, a pak je to také hnutí občanské výchovy. To na té demonstraci ztělesnil projev Petra Pitharta, byť byl přečtený někým jiným.“ Jiří Pehe tvrdí, že pevné voličské jádro Andreje Babiše tvoří lidé, pro které není důležité, jestli je premiér stíhaný nebo jestli má střet zájmů. „Tito lidé se rozhodli, že pro ně nejsou důležité morální ohledy,“ tvrdí politolog.

„S tímhle opravdu nemůžu souhlasit,“ přerušuje ho Stöckelová. „Označovat je za někoho, kdo nemá morální ohledy… Pro ně může být morálním ohledem, že jako senioři dostanou důstojnější důchod, než dostávali od minulých vlád. Můžou mít například obavy, že by měli méně, kdyby byla u vlády ODS. To je přece také typ morálního ohledu. Nemůžeme to stavět na tezi, že morální svět je antibabiš a nemorální je volit Babiše,“ říká socioložka.

Jaké další morální otázky vyvolala série demonstrací proti Andreji Babišovi? Neměli by zástupci iniciativy Milion chvilek pro demokracii vytvořit politické hnutí a kandidovat ve volbách, jak jim doporučují odpůrci protestů? A co by se stalo, kdyby premiér demonstrantům vyhověl a odstoupil? Poslechněte si celou debatu.