Deprese by neměla být glorifikována jako umělecká inspirace, říká Jan Durina
Hostem hotcastu Pot byl interdisciplinární umělec Jan Durina, jehož díla jsou současně k vidění například na bienále Ve věci umění. „Od dětství jsem si v hlavě vytvářel fantazijní prostory, které ale zpětně vnímám jako realitu. Pro queer lidi to může být přirozená praxe, jak se vypořádat s nudným i strašidelným světem okolo sebe,“ říká v rozhovoru s Karlem Vladykou o duševním zdraví, udržitelné umělecké praxi i hledání lásky.
Upozorňujeme, že pořad není vhodný pro děti.
„Dříve jsem možná glorifikoval svou depresi jako zdroj umělecké inspirace, což je neudržitelné. Jsou jen dvě možnosti, buď něco změnit, nebo úplně přestat tvořit,“ říká Jan o své cestě. Trvalo mi několik let, než jsem se díky terapii a dalším nástrojům naučil se o sebe starat. V jakých podmínkách chci pracovat, nebo jak chci, aby se ke mě lidé chovali. A hlavně jsem se naučil říkat ne,” dodává.
Jan Durina ve své práci skrze fotografie, výšivky i performance reflektuje i bolestivá témata, byla tedy řeč i o sílících útocích na queer komunity: „Když se stal útok v Bratislavě, bylo to velmi bolestivé a překvapivé. Musím se přiznat, že s tím, jak to okolo nás vypadá, mě nedávný útok v Berlíně bohužel nepřekvapil,“ přiznává.
A jak to má s láskou? „Nikdy jsem nechodil do dark roomů ani gay barů, což možná souvisí i s internalizovanou homofobií, se kterou v tomto našem světě budu možná bojovat do konce života. Vždy jsem ale hledal lásku, toho jednoho pravého člověka. Teď žiju ve vztahu s krásným člověkem už pět let.“
Jak se Jan Durina duševně oprostil od externí validace? Jaký má názor na dating aplikace? A co ho během těžkých časů pohladí na duši? Poslouchejte v hotcastu Pot.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
