Deska týdne: Americký sen se neobejde bez hrdinů. LCD Soundsystem na nové desce vzdávají poklonu svým idolům

Za jiných okolností by byl návrat Jamese Murpyho a jeho projektu LCD Soundsystem fantastickou událostí pro všechny, kterým byly desky zakladatele DFA Records a známého hudebního geeka soundtrackem k jejich dospívání. S oznámením reunionu v roce 2015 však internet zaplavily úvahy nad tím, na kolik byl jejich tehdy čtyři roky starý rozpad marketingovým tahem, díky kterému měli vyprodat epickou show v Madison Square Garden. Přitom se zdá, že důvodem konce LCD Soundsystem byl Murphyho banální neurotický zkrat. „Promotéři nám tehdy moc nevěřili a chtěli, aby pro nás otevřelo větší jméno... To mě naštvalo, tak jsem řekl, že by to třeba mohl být náš poslední koncert, a zavěsil jsem,“ komentuje moment, který zpečetil rozpad kapely. 

Situace kolem oznámeného návratu v roce 2016 vyústila v Murphyho dlouhý emotivní facebookový post, ve kterém se omlouvá těm, kdo se cítí být podvedení a okradení o hodnotu, kterou pro ně měl původně poslední koncert jejich milované kapely mít. „Jediná věc, kterou teď můžeme udělat, je vrátit se do studia a udělat tu zatraceně nejlepší nahrávku, jaká bude v našich silách,“ dušoval se upřímným tónem, který naznačoval, že právě nové album bude tím, co návrat ospravedlní. 

LCD Soundsystem se v roce 2017 vrací s jejich dosud nejtemnější nahrávkou. Podle některých fanouškovských teorií je obal desky inspirován přebalem dystopického románu Infinite Jest spisovatele Davida Fostera Wallace a pro Murphyho typický sarkasmus nahrává tomu, že se jeho americký sen neodehrává v zemi neomezených možností, ale v dystopii připomínající společnosti plné nešvarů. „Hýbe se to jako virus, leze to pod kůži, prvním příznakem je oddělení, pak stěhování do Berlína,“ zpívá v Call the Police a strefuje se do fádnosti současných trendů. To sice může z úst člověka, který stvořil svou vlastní příchuť kávy, znít pokrytecky, ve svých sedmačtyřiceti letech ale Murphy hovoří z pozice toho, kdo nástup některých trendů sledoval v přímém přenosu. A tak má právo si postěžovat. 

Na Murphyho mrzoutství však mají svůj podíl i nedávná úmrtí jeho rockových hrdinů, mezi něž patří Lou Reed, David Bowie, Prince nebo Alan Vega, a na American Dream vzdává zesnulým i živým idolům hold. V úvodní skladbě Oh Baby Murphy parafrázuje Dream Baby Dream legendárních Suicide, I Used To připomene The Cure z období desky Pornography. Murphyho největší inspirací však zůstává David Bowie, jehož vokály ožívají v Other Voices, kytara v Change Yr Mind se zase inspirovala u Roberta Frippa z Bowieho songu Fashion. Britský post-punk Murphy reinkarnuje v Emotional Haircut, odkazující na Joy Division, pasáž „One step forward and six steps back“ z epické How Do You Sleep? zavádí až ke Gang of Four. 

Množství hudebních odkazů není u LCD Soundsystem nic nového, na American Dream jsou však s ohledem na poslední úmrtí památníkem zásadním postavám hudebních dějin a Murphy desku potřeboval i k tomu, aby do ní zakonzervoval vzpomínky a odkazy na své hrdiny. 

American Dream je dostatečně dobrým důvodem k tomu, proč dát Murphymu další šanci. Taneční Tonite je jeho další Losing My Edge, Call the Police druhou verzí nostalgického hitu All My Friends. LCD Soundsystem fanouškům dávkují stejné emoce a momenty, díky kterým si je zamilovali. Obě strany se nakonec dočkaly dobrého konce. Fanoušci dostali pádný důvod, proč nad LCD Soundsystem ještě nelámat hůl, a navrátilec Murphy si výborným albem získal jejich odpuštění. 

LCD Soundsystem – American Dream (DFA, 2017) 
Hodnocení: 85 %