DESKA TÝDNE: Angel Olsen zavalily na All Mirrors melancholické přívaly smyčců a kláves

2. říjen 2019

„V hudbě jsou pro mě podstatnější pocity než příběhy,“ prozradila před dvěma roky v rozhovoru pro Radio Wave Angel Olsen, předtím než přijela odehrát výborný koncert do pražské MeetFactory. A jako by chtěla tato slova na novince All Mirrors potvrdit hned emotivním otvírákem Lark s atmosférou, která by se dala krájet. Letos 32letá písničkářka za poslední tři roky nashromáždila tolik zkušeností a inspirace, že se to nutně muselo na novince projevit.

Jedna fanynka se na Instagramu zpěvačky nedávno svěřila, že Angel objevila skrze spolupráci s producentem Markem Ronsonem na jeho letošní desce Late Night Feelings. „Tak to jsme na tom stejně,“ odpověděla vtipně Olsen. Za primárně vtipnou odpovědí je ale přiznání, že v předchozí tvorbě vždy bojovala. Se společností i sama se sebou. A to dokonce i na předchozí, ceněné desce My Woman, kde se tato vymezování obrátila proti ní samotné. Na letošní novince zpěvačka poprvé s nikým nebojuje. Vyžívá se ve vykreslování možná na první pohled banálnějších situací, s o to větším gustem se ale soustředí na ponoření se do nálady jednotlivých obrazů. Jak praví název desky, sami jsme si navzájem nejpřesnějšími obrazy.

Angel Olsen – All Mirrors

Pražský koncert Angel Olsen byl jedním z posledních, na kterém se Angel prezentovala s celou kapelou. Američanka potřebovala vysadit, odpočinout si, být více sama se sebou. Rozpustila kapelu, pokud hrála, tak po letech znovu pouze sama s kytarou. A v tomto rozpoložení se začala rýsovat kostra All Mirrors. Znovu povolala do zbraně producenta Johna Congletona a společně s ním se rozhodla potlačit prozatím převažující rockovou tvorbu. Volné místo po elektrických kytarách zaplnit smyčci a elektronikou. Svými zkušenostmi aranžéra přispěl Jherek Bischoff (spolupracovník podobně hledající Amandy Palmer), který napsal většinu smyčcových aranží pro 14členné těleso.

Sázka na smyčce otevřela Olsen dveře pro silný proud vnitřní melancholie. Na minulé desce jejímu diktátu zabránily ostře řezané písničkové útvary. Většinou baladického materiálu na novince prosakuje snivá atmosféra skrz naskrz. All Mirrors je jistě její hudebně nejemotivnější kolekcí. Znovu se ale neubránila zaměnitelnosti skladeb, kterou jsme Američance vytýkali na pět let staré přelomové desce Burn Your Fire for No Witness. I All Mirrors začne v druhé polovině, i přes silnou atmosféru, pomalu splývat v jeden neoklasicistní tok, což asi nebyl záměr, kterého se Olsen snažila dosáhnout. Takto se bude novinka zřejmě krčit ve stínu předchozí vybroušené nahrávky, na které Angel Olsen vyvážila všechny své hudební stránky rovnoměrněji.

Angel Olsen – All Mirrors (2019, Jagjaguwar)

Podařilo se Angel Olsen s All Mirrors dosáhnout vysoko nasazené laťky předchozí řadovky My Woman? Jak se na albu zrcadlí vyrovnanost a přijetí sebe sama? A proč album nakonec nemá podobu folkového recitálu postaveného pouze na kytaře a hlasu, jak to zpěvačka původně zamýšlela? Poslechněte si celé zamyšlení Pavla Zelinky.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio

Související