Deska týdne: Arca a HD beatové vize z planety Xen
Slovy jako „neotřelý“, „ojedinělý“ či „originální“ se to ve výrazovém slovníku člověka sledujícího současnou klubovou scénu jen hemží. Pokud si však v dnešním přebujelém producentském světě někdo tyto přívlastky o původnosti doopravdy zaslouží, bude jím bezpochyby právě Arca. Jeho hudba totiž zní i v kontextu inovativní beatovědy jako z jiné planety – a ani bych se nedivil, kdyby to bylo podobně i se samotným Arcou.
Arca však ve skutečnosti pochází z Venezuely a nedávno přesídlil z New Yorku, kde poprvé představil své tracky širší veřejnosti na labelu UNO, do Londýna. Vyzvedávat jeho exotický původ dost zavání lacinou senzací – důležité je však podotknout, že Arca se i v době neustále vznikajících mikroscén a pseudožánrů vynořil na první pohled odnikud a je skutečným tvůrčím samorostem. Zanedlouho po svém vstupu na uměleckou mapu současné hudby však začal být Alejandro Ghersi, jak zní jeho občanské jméno, vyhledáván širokou skupinou avantgardních tvůrců pro svůj unikátní producentský přístup. Ještě před svou prací pro Kanyeho Westa produkoval celé EP pro FKA twigs, ale také tracky pro Mykkiho Blanca nebo Kelelu.
Yeezus ho pak vynesl mezi nejskloňovanější beatmakerskou smetánku současnosti a jeho mixtape &&&&& jen potvrdila zvěsti o nejpodivnějším klubovém producentu dneška. Arcův schizofrenní hip hop a R&B naruby doopravdy zněly jako nic jiného kolem a k jejich výjimečnosti ještě přispívala takřka totální absence informací o jejich původci. Částečného coming outu v hudební i osobní rovině se Arca dopustil až nyní, se svou debutovou deskou Xen.
Poslech alba Xen evokuje návštěvu stejnojmenné planety v kultovní počítačové hře Half-Life, místa, kde neplatí běžné fyzikální zákony a zvukové spektrum. Jde o desku obřích rozměrů zvíce výpravné opery a zároveň intimní zpověď tvůrce, který dokáže vpasírovat do svého počítačového očistce čisté emoce. Arcovy beatové konstrukce jsou ekvivalentem nejmodernějších filmových triků – a zároveň si i přes své HD rozlišení zachovávají velkou část tajemství kolem svého tvůrce, o jehož životě snad více napovídají některé názvy skladeb. Kontrast pokročilé technologie a nadpřirozena je dost možná přesně tím, co činí z jeho hudby naprosto ojedinělou záležitost. Xen operuje se svým širokým záběrem zahrnujícím jak brutální sound design, tak křehké melodické črty na podobné úrovni jako desky Aphexe Twina a Autechre v době, kdy působily jako zjevení.
Xen je zatím nejucelenějším manifestem Arcova digitálního mysticismu a vedle geniality svého autora svědčí také o tom, že už nazrála doba, kdy budou podobně vykroucené experimenty stále častěji pronikat i k širší posluchačské obci. Po Kanyem Westovi přizvala Arcu ke spolupráci na nové desce i Björk – a je skvělé, že se tak jednomu z nejoriginálnějších tvůrců současnosti dostává pozornosti i za hranicemi klubového undergroundu, kam by bezpochyby ještě před pár lety patřil. Jeden z nejžhavějších kandidátů na desku roku si to totiž zcela beze zbytku zaslouží.
Arca – Xen (Mute, 2014)
Hodnocení: 95 %
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
