Deska týdne: Astroworld Travise Scotta je jako bláznivý psychedelický trip po zábavním parku

V roce 2013 vydal Travis Scott svoji debutovou mixtape Owl Pharaoh, kde se představil jako rapper a producent v jedné osobě. Proto se o něm hned začalo mluvit jako o novém Kanye Westovi. Ostatně, rapový egocentrik číslo jedna si ho vzal pod ochranná křídla a nechal ho zazářit na svém albu Yeezus nebo kompilaci Cruel Summer. Travis Scott kráčí ve Westových šlépějích a vyrovná se mu minimálně velkolepostí ambicí – jeho klipy nebo obaly desek touží být malá umělecká díla, kvalita nahrávek se ale těm Westovým zatím nepřiblížila ani zdaleka. To teď možná přichází velký zlom v kariéře, jeho třetí studiové album Astroworld připomíná bombastičností Kanyeho osm let starý opus My Beautiful Dark Twisted Fantasy. Obě desky ostatně vznikaly na Havaji.

V době, kdy se pomalu začíná zdát, že trapové horečce dochází po letech panování definitivně dech, dokázal Scott ještě vymáčknout z žánru něco originálního|foto: Grand Hustle / Epic

Album Astroworld je nazvané po zábavním parku Six Flags Astroworld, který stál v Houstonu od konce šedesátých let do roku 2005, kdy byl srovnán se zemí. „Přesně takhle má deska znít. (…) Chceme ho zpátky, chceme zpátky všechny budovy. Proto to dělám. Když skončil, vytratila se z města veškerá zábava,“ popisuje v jednom rozhovoru Scott intence desky, která skutečně připomíná procházku po zábavním parku, při níž je ale návštěvník ještě nadopován patřičnými halucinogenními drogami. Psychedelický trap se tady potkává s acid rockem a kosmickým soulem, těžkotonážní produkce se střídá s éterickými pasážemi a v žádném okamžiku si nemůžete být jistí, co se na vás v další vteřině vyřítí zpoza rohu – jestli to bude Frank Ocean v rozjímavém módu, citace rappera Biggieho anebo vás překvapí sólo na harmoniku od Stevieho Wondera.

Kanye West před lety nastartoval trend studiových týmových kolaborací, jež usměrňuje jako kurátor a vybírá si ze záplavy přicházejících nápadů to nejlepší. Travis Scott se podobně na Astroworld vybavil slušnou armádou producentů a rapperů. Kevin Parker z Tame Impala stvořil na Skeletons úchvatný popový kaleidoskop, v němž se u mikrofonu střídají The Weeknd a Pharrell Williams. V AstroThunder zas změří síly basák Thundercat a kytarista John Mayer, zatímco v drážkách Stop Trying to Be God se skrývají James Blake, Kid Cudi a gospelový zpěvák Philip Bailey. Právě tato skladba, společně s aktuálním singlem Sicko Mode odhalují rozsah Scottových ambicí – obě písně mají přes pět minut a chtějí být něco jako rockové ekvivalenty Bohemian Rhapsody nebo Paranoid Android, vrstevnaté písně o několika částech, měnící nálady i žánry. A jakkoliv to teoreticky zní dost absurdně, vlastně se jim to nějakým záhadným způsobem daří.

Travis Scott je průměrný rapper, který se většinu času neobejde bez autotuneu, navíc ho používá vlastně pořád stejným způsobem, a ani jeho texty nejsou zrovna vysoká poezie. Jako když v Skeletons sexisticky medituje nad tím, kdy má od dívky očekávat sex. Ani hostující rappeři nepodávají vždy zcela oslnivé výkony, Scottova největší síla tkví ale ve schopnosti vzít zdánlivě nesourodé elementy a složit z nich něco, co v trapu zatím nebylo slyšet. Na rozdíl od podobných počinů (Asap Rocky – Testing) si navíc Astroworld drží jednolitou náladu psychedelické výpravy do podvědomí.

V době, kdy se pomalu začíná zdát, že trapové horečce dochází po letech panování definitivně dech, dokázal Scott ještě vymáčknout z žánru něco originálního. Podobně jako u nejlepších desek psychedelického rocku i tady platí, že se do Astroworldu lze ponořit a ztratit se v něm na několik týdnů. Třeba jako v zavřeném zábavním parku, ze kterého vás zapomněli vyhodit.

Travis Scott – Astroworld (Grand Hustle / Epic)
Hodnocení: 90 %